Verdun 4. část
 |
Verdun |
vloženo 19. ledna 2010 předchozí pokračování
8. Chronologie bitvy
21. 2.
Směr německého útoku na vesnice Haumont a Haumontský les, Cauerský a Wawrilleský les, na východě oblast kolem vesnice Fromezey. Vesnice Chattancourt, Charny a Marre byly srovnány se zemí.
23. 2.
Těžké boje v úvozu Herbebois.
24. 2.
Němci dobývají Samogneux, pak Warwrille, lesíky Fosses a Courières a vesnici Ornes. Večer toho dne generál Lange de Carry dává rozkaz, aby byli Němci zastaveni na čáře Talou – Douamont i za cenu stažení jednotek z Woëwreské planiny.
25. 2.
Začíná ustupovat pravé křídlo francouzské armády, vyklizuje městečko Brabant. V prostoru kóty Mort-Homme přes Régneville k Haucortu se hroutí francouzské zákopy. Němci dobyli Beuamont, ostřelují Verdun z děl ráže 380mm a soustřeďují se na pevnost Douaumont. Vlastní útok proti pevnosti Douaumont začal dělostřeleckou přípravou už v 8:30. Hlavní nápor směřoval na vesnici a pevnost Douaumont.4
|
4Douaumont byla nejstarší a nejdůkladnější pevností celého verdunského pevnostního systému. Francouzi ji začali budovat počátkem osmdesátých let 19. století. Byla ve tvaru šestiúhelníku, zapuštěná hluboko v zemi, chráněna betonovým valem a příkopem, místy 7 – 8 m hlubokým. Nad ním se tyčila betonová zeď krytá betonovým krunýřem 1,5 až 2,5 m silným. Na stropních deskách ještě vrstva zeminy, takže pevnost se z dálky jevila jako kopec hlíny. Na jižní nejširší straně, kde bylo hrdlo pevnosti, dosahovala šíře 325 m. Složitý systém chodeb vedl hluboko do nitra pevnosti k dvoupatrovým kasárnám pro mužstvo, skladišti munice, potravin, sanitního materiálu, zásobárnám pitné vody a větracím šachtám. Zdi a stropy byly z kamene nebo armovaného betonu. |
 letecký snímek pevnosti Douamont před bitvou |
Pevnost měla 3 pancéřové věže pro děla ráže 155 mm a 75 mm, 4 pancéřové kopule pro kulomety a pozorovatelny. Na úpatí příkopu ostnaté dráty až 2 m vysoké, popř. železné mříže. Normálně pevnost ukryla 500 mužů a byla prakticky nedobytná. 5 měsíců před bitvou o Verdun byla ale pevnost téměř vyklizena a děla odvezena.
Útok začal až v 16:00, šla vlna za vlnou. Vesnice Douaumont byla zcela zničena a srovnána se zemí. Francouzi v ní odrazili 6 útoků, 37. a 39. francouzská pěší divize se překonávala ve statečnosti. Sedmá vlna se obrátila proti prozatím tiché pevnosti. Vojáci 24. braniborského pluku snad údajně viděli, že pevnost Francouzi opouštějí a tak se nadporučík von Brandis, velitel 8. roty, poručík Radtke a kapitán Haupt bez jakéhokoliv rozkazu rozhodli dobít pevnost sami. V palbě děl obrátil se von Brandis proti pevnosti s výkřikem „Co má padnout, ať padne! Vzhůru!“ Začali šplhat do kopce a neuvěřitelné se stalo skutkem. V dešti střel vlastního i francouzského dělostřelectva, prostříhávajíce dráty a zátarasy, objevili vchod pevnosti a ač věříce, že je podminovaná a každou chvíli ji Francouzi odpálí, šli dovnitř. Trvalo nekonečně dlouho, než objevili ve spodní části 67 vyděšených Francouzů, kteří se bez odporu vzdali. Pád Douaumontu vyvolal v Německu nadšení, legenda učinila z Brandisovy akce příběh o „12 statečných“. Francouzští historikové se spokojili s konstatováním, že úhelný kámen obrany Verdunu padl téměř bez boje.
Tímto dnem také končí řada německých úspěchů a i když dobyli Douaumont, nepodařilo se jim proniknout do údolí mezi Louvemontem a vlastní pevností a nedobyli vesnici Douaumont. Získali území siroké asi 10 km a hluboké 3 až 4 km. Generál Herr, velitel opevněné oblasti verdunské se zhroutil a generál Joffre jmenoval do této funkce generála Pétaina.5 Ten se ujímá své funkce ve 23:00 večer.
5Generál Henri Philippe Pétain, tehdy šedesátník, absolvent saintcyrské akademie. Na Marně si jako velitel 6. pěší divize vysloužil uznání za své organizační schopnosti a rázné, až bezohledné velení. Od května 1915 velitel 2. armády.
do 28. 2.
Německý postup definitivně ztroskotává na neprostupnosti francouzské obrany na čáře: pravý břeh Meusy: Froideterre – Thiaumont – vesnice Douaumont – pevnost Vaux – Bezonvaux – La Laufée levý břeh Meusy: čára Cumières – kóta Mort Homme – kóta 304 – Avoucourt
vyznačená linie fronty k 20. 2. 1916 (kliknutím na mapku zvětši)
začátek března
Na obou stranách přeskupování sil.
4. 3.
Francouzi vyklízejí vesnici Vaux.
5. 3.
Zahájení německého útoku na pevnost Vaux dělostřeleckou palbou, současný útok na Woëwreské planině, v průběhu března Němci v tomto směru dobývají vesnice Manheulles, Champlon a Fresnes, objevují se v sousedství Saint Mihielu.
6. 3.
Útok Němců z levého břehu Meusy v oblouku mezi Béthincourtem a kótou Oie přes kótou Mort Homme.
7. 3.
Dosahuje bombardování pevnosti Vaux vrcholu.
8. 3.
Nový útok na pevnost Vaux, intenzita palby je taková, že major Raynal, velitel pevnosti, vyklízí horní patra, Němci ale stále nemohou prorazit.
9. 3.
Němci pronikají ke kótě Oie a odehrávají se krvavé boje o Mort Homme – trvají tu skoro celý měsíc.
27. 3. – 29. 3.
Německé útoky proti kótě 304, sousedící s Mort Homme.
30. 3.
Němci obsazují Malancourt a znovu útočí na Mort Homme.
1. – 2. 4.
Obnovení německých útoků na pevnost Vaux, stálé boje na levém břehu Meusy na Mort Homme, i tady trvají krvavé boje do konce dubna, Francouzi postupně přicházejí o Béthincourt.
6. 4.
Počátek francouzské ofenzívy mezi pevností Douaumont a Vaux, vyčerpávající boje pro obě strany nepřinášejí žádný výsledek.
27. 4.
Německý nápor se soustřeďuje na linii pevnosti Thiamont – vesnice Douaumont a pevnost Vaux.
29. 4.
Velký francouzský protiútok – dobývají německé zákopy v délce 1 km a do hloubky 300 – 600 m. Do čela opevněné pevnosti verdunské je jmenován generál Nivelle, Pétain přebírá velení střední skupiny armád po Lange de Carrym.
|
|
 generál Henri Philippe Pétain hrdina od Verdunu |
 generál Robert Georges Nivelle od května velitel Verdunu |
vloženo 19. ledna 2010 předchozí pokračování
