2. část

Bitva v Kurském výběžku  

SEVER 

(pozn.: protože boje probíhají současně na dvou frontách, je záznam o průběhu bitvy veden paralelně vždy v bloku několika dnů)

mapač. 1: orelský a kurský oblouk, rozmístění sil k 5. 7. 1943

              
5. 7. 1943, den první – sever
Zde útočí 9. armáda pod velením generálplukovníka Waltera Modela, které se podařilo prolomit předsunutá postavení. Za 9. armádou stojí 2. tanková armáda vedená generálplukovníkem Rudolfem Schmidtem, zůstává v orelském výběžku.
Úder je veden na Olchovatku, Gnilce a Maloarchangelsk.
Jsou vedeny vyčerpávající boje, Rusové doplňují vojáky i prostředky. Němci provádějí během prvního dne 5 ztečí, pronikají v prostoru Olchovatky do hloubky zhruba 8km.
Boje jsou vedeny i ve vzdušném prostoru, dobrá je německá součinnost pozemní i vzdušné armády. Němci mají první den až na 1000 vzletů, Rusové mají ztráty v letectvu, Luftwaffe získává dočasně převahu.
Na konci prvního dne dosahují Němci na severním úseku průlom široký 15km a 8km.
viz níže mapa č. 3: situace v severní části výběžku ve dnech 5. 7. - 9. 7. 1943
6. 7. 1943, den druhý – sever
Generál Rokossovskij se rozhoduje pro pokus o protiofenzívu, všechny jednotky se ale nestačili přesunout a připravit, přesto je protiúder proveden.
Velké tankové bitvy se uskutečňují západně od železniční stanice Ponyri. (Po 4 dny tu pak více než 1000 tanků a samohybných děl bojovalo o okolní vesnice, které byly proměněny v pevnosti.).
Protiofenzíva Rusů neměla výrazný úspěch a byla zastavena, vojska ustoupila, přesto tato akce zastavila německý pohyb.
Ztráty Němců tu jdou až do 50% početních i materiálních stavů.

JIH  
5. 7. 1943, den první – jih
Nutno předeslat, že tady začaly dílčí německé výpady za účelem zajištění výhodných výchozích postavení již 4. 7. 1943. Víme, že Rusové spustili na základě informací o začátku útoku od 2.00hod dělostřeleckou přehradnou palbu. A tak i tady je útok opožděn o 3 hodiny.
Z obou stran nasazeno více než 4000 tanků, 7000 děl a minometů a skoro 2000 letadel.
Ofenzíva na jihu je vedena ve dvou směrech:
Na levé (západní) straně postupuje 4. tanková armáda (generálplukovník Hermannn Hoth), na pravé (východní) straně, která je zároveň i jižněji položena, samostatné uskupení Kempf (generál Werner Kempf).
Hoth vede útok na obranu severozápadně od Bělgorodu, prolomí první pásmo obrany, pak je ale postup zabrzděn minovými poli a bočními útoky. Přidává se dokonce i počasí – bouřka s následným lijákem zalije prohlubně a i ty se stávají překážkou v postupu. Zničeno je 20% obrněné techniky, přesto je postup veden víceméně podle plánu, zastaví se až k večeru. Průlom jde do hloubky asi 20km.
Samostatné uskupení Kempf je poměrně úspěšné na východní straně jižního útoku, dostává se za řeku Severní Doněc, zde vybuduje předmostí hluboké 3-6km a 12km široké.
Němci tady mají ve vzduchu převahu, uskutečňují na 2000 vzletů. Celkově je ofenzíva na jihu úspěšnější než na severním úseku.
Rusové v noci zpevňují obranu, dochází k povolávání záloh i posilování kritickým míst ve směru hlavního německého úderu.

mapa č. 2: postup německých jednotek na jižním směru 5. 7. 1943

6. 7. 1943, den druhý – jih

Od počátku dne je vedena urputná a mohutná dělostřelba, pokračují intenzivní německé útoky, probíhají urputné střety u pozemních postavení i v rámci tankových svazů.
Hoth směřuje na Obojaň, přes urputnou obranu prohlubuje průlom na 20-25km a Rusové ustupují do dalšího obranného pásma, těžké boje u vesnic Luchenina a Alexejovka.
Středem útoku 4. tankové armády se tlačí II. tankový sbor SS (generál Paul Haussner), Rusové jsou nuceni ustupovat do opevněných pozic u Prochovyl a Bolšije Malačky. Pokouší se o protiútok, jsou ale smeteni.
Ztráty lidí i techniky na německé straně dosahují 40%; jen ztracených  tanků je 210 – 240 ze 600 nasazených.
Přesto jsou na konci dne Němci v pozicích, které odpovídají plánu a jsou výhodné pro útok na další den.
K večeru jsou postupně sovětské pozice posíleny. Je to kritický den pro sovětskou obranu, ale Němcům se nepodařilo spojit obě uskupení – 4. tankovou armádu a samostatné uskupení Kempf do jedné frontové linie.
Uskupení Kempf útočí z předmostí, které dobylo den předtím, drtí Rusy, ale těm se nakonec daří udržet pozice, byť jsou nuceni ustupovat. K večeru Rusové ale Němce na tomto směru zastavují a dokonce provedou protiútok. Zároveň napadají boky samostatného uskupení Kempf.
Ve večerních hodinách se některé jednotky obou částí německých vojsk nakonec setkávají u Jakovleva (jižně od Prochorovky), ale mají vysoké ztráty a jde spíše o jednotlivé průniky bez následných posil.
Luftwaffe má 873 vzletů, Rusové 1278. Němci ztrácí na 100 letadel.
Rusové dnes nasadili skoro všechny zálohy, jsou proto posíleni jednotkami ze Stepního frontu (Koněv), a tak do podřízenosti Voroněžského frontu (Vatutin) přichází od Koněva i 5. gardová tanková armáda (generál Pavel Rotmistrov). Ta se přesunuje do oblasti Staryj Oskol, severovýchodně od Prochorovky.

SEVER 
7. 7. 1943, den třetí - sever
Model nařizuje další útok 9. armády se snahou o rozhodný průlom, nasazuje dalších 400 tanků a 4 pěší divize. Jeho snahou je získat Ponyri, místo na strategicky významné železniční trati. Během dne podnikli Němci na Ponyri pět útoků.
Ve směru na Olchovatku se bojuje o blízké výšiny, podobné výšiny jsou předmětem bojů i u vesnice Sološčonki.
Stále pokračuje tanková bitva mezi Soborovkou a Ponyri – během 4 dnů zde stojí proti sobě na 1000 tanků a samohybných děl.
Přes všechnu snahu a nasazení nedokáží Němci prolomit ruskou obranu.
9. armáda ztratila za 3 dny 10 000 vojáků, ze zálohy jich dokázala přisunout jen 5000, přestává také fungovat letecká podpora.
8. 7. 1943, den čtvrtý - sever
Další Modelův útok, ale Němci už nemají tu údernou sílu a Rusové začínají přebírat iniciativu. Probíhají krvavé dvoudenní boje o kótu 272 (u Těploje)
Průlomu ale opět není dosaženo. Překážkou je nejen houževnatá obrana, ale i minová pole a sovětské dělostřelectvo. V neposlední řadě také postupné vyčerpávání německých divizí.
9. 7. 1943, den pátý - sever
Němci opět útočí ve směru na Olchovatku a opět nejsou schopni prorazit. Ve 22hod sovětská 6. gardová divize přebírá iniciativu a útočí a zatlačuje Němce do výchozích pozic, z kterých ráno vyrazili do útoku.
V noci Model po analýze dochází k názoru, že jeho ofenzíva zkrachovala. Má těžké ztráty na lidech a technice, naprosto zřejmá je nemožnost trvalého přísunu posil, a díky vyčerpávajícím bojům Němci už nemají kapacity ani síly k dalším rozsáhlým útočným akcím. Proto chce Model ustoupit, ale Hitler a von Kluge (velitel nadřízeného armádního uskupení Střed) odmítají.

mapa č. 3: situace v severní části výběžku ve dnech 5. 7. - 9. 7. 1943

10. 7. 1943, den šestý a další
Model vyhlašuje rozkazy, které zajišťují udržování německých obranných postavení, jsou vedeny dílčí útoky na Rusy u Těploje a na výšiny u Molotači.

JIH  
7. 7. 1943, den třetí - jih
Ráno Němci zaútočí dříve, než mohou Rusové něco podniknout, pro Rusy jsou to kritické momenty.
300 tanků s pěchotou a letectvem směřuje na Prochorovku, dalších 100 tanků proti Bolšim Majačkám.
Tlak Němců pokračuje a proráží sovětské postavení. Ve směru na Obojaň je úspěšný XXXXVIII. tankový sbor (generál Otto Knobelsdorff), ale musí čelit bočním úderům.
II. tankový sbor SS (Paul Hausser)směřuje na Prochorovku. Němci jsou ve směrech svých útoků sice úspěšní, ale musí čelit stálým bočním protiútokům. Boje začaly mít podobu neustálých střetů a pohybů a stávaly se poměrně nepřehlednými.
8. 7. 1943, den čtvrtý - jih
Stálý německý tlak pokračuje na Obojaň, zdá se, že už je díky XXXXVIII. tankovému sboru na blízku celkový průlom sovětské obrany. Rusové přeskupují síly a svými protiútoky, byť ne zcela promyšlenými, ale nicméně vyčerpávajícími, zpomalují německý postup. Soumrak a těžká sovětská dělostřelba pak zastavily postup docela. Němci se připravují dalšího dne provést závěrečný průlom.
Také II. tankový sbor SS postupuje ve směru na Prochorovku, i on je za soumraku zastaven, byť postoupí asi 10km.
Samostatné uskupení Kempf není už tak úspěšné. Jeho III. tankový sbor (generál Hermann Breith) sice krátkodobě proráží obranou jednotek 7. gardové armády, ale nedaří se zamýšlený obkličovací manévr a uskupení postup se zastavuje.

Obě strany zvažují své strategie i taktiky. Sovětské velení se rozhoduje buď posilovat neprůchodnou obranu, nebo pokračovat ve vyčerpávajících protiútocích, obě varianty už ale koneckonců provádějí a jejich kombinace je úspěšná, byť materiálově i v rámci lidských zdrojů nesmírně vyčerpávající. Vatutin ve spolupráci s Hlavním stanem (Stalin, Vasilevskij, Žukov) vydává nové rozkazy.
5. gardová tanková armáda (Pavel Rotmistrov) dokončila přesun z podřízenosti Stepního frontu (Koněv) do podřízenosti Voroněžského frontu, musela překonat 200km z oblasti západně od Donu, do oblasti Staryj Oskol, kam dorazila právě 8. 7.. Dostává pokyny rozmístit se u Prochorovky, za postavením 5. gardové armády, nejpozději do 9. 7. do 23.00hod.
Zároveň se přemisťuje z působnosti Stepního frontu 5. gardová armáda (generálporučík L. S. Žadov), má k dispozici 593 tanků a 37 samohybných děl, dále několik stovek dělostřeleckých baterií. Měla by rozmístit 8000 mužů mezi Obojaň a Prochorovku, podél řeky Psjol.
Hlavním úkolem sovětské obrany je udržet pozice a zastavit německý postup na Obojaň a Prochorovku.
Von Manstein (velitel skupiny armád Jih), ač zpočátku nepatřil k zastáncům útoku u Kurska, věří na jižním výběžku v úspěch německých zbraní a chce ještě provést hlavní průlom.
Gnerál Hoth soustředil síly 4. tankové armády k obnovení postupu na Obojaň a Kursk.
Zajištěna podpora Luftwaffe (naplánováno je až na 1500 vzletů).
9. 7. 1943, den pátý - jih
Zpočátku jde vše dle německých plánů, postupují a zmocňují se vesnice Krasnyj Okťjabr, hlavně II. tankový sbor SS a jeho tankové divize:
• 1. tanková divize Leibstandarte Adolf Hitler
• 2. tanková divize Das Reich
• 3. tanková divize Totenkopf
Ty před sebou drtí sovětskou obranu a postupují na Prochorovku.
Totéž XXXXVIII. tankový sbor – západně od II. sboru SS – postupuje dle plánu, postupně ale zpomaluje a k večeru útok ustává.
Dílčí úspěch zaznamenává samostatné uskupení Kempf, ale stále se nedaří prorazit dostatečně na sever a spojit se se 4. tankovou armádou.
Na konci dne lze konstatovat, že 4. tanková armáda úkol nesplnila, ústup Rusů je sice asi 6-8km na sever, ale Němci ztrácí na 300 tanků, značný počet samohybných děl a motorových vozidel a cesta na Kursk je stále uzavřena hradbou sovětských obranných sil.
Tento den je dnem závěrečného hlavního úderu čelního útoku s cílem prolomit obranu u Obojaně a odtud dobýt Kursk.
Generál Hoth se k večeru rozhoduje a mění bojový plán. II sbor SS nasměruje na Prochorovku, samostatné uskupení Kempf má pak za úkol prolomit sovětskou obranu a chránit pravý bok II. tankového sboru SS při jeho útoku na Prochorovku.

Společně s intenzivní leteckou podporou by tímto směrem byli Němci schopni rozdrtit sovětské tanky ve východní části kurského oblouku, prolomit obranu a přes Prochorovku otevřít novou trasu na Kursk. Schyluje se k největšímu tankovému střetnutí II. světové války. Dojde ke střetnutí II. tankového sboru SS s formacemi 5. gardové tankové armády a 5. gardové armády.

Konstantin Konstantinovič Rokosssovskij	Nikolaj Fjodorovič Vatutin	Ivan Stěpanovič Koněv

 <<1. část  - 3. část>> 

zpracoval, mapy: Ivo Filáček                        uveřejněno 29. května 2013