3. část

SEVER

9. 7. 1943, den pátý - sever

Na odpoledne 9. 7. generál Model nařizuje odpočinek, plánuje úkoly na další den. Jsou převážně obranného charakteru, dílčí útoky jsou plánovány na Těploje a Molotyči.

10. 7. 1943, den šestý – sever

Útoky proti Těploje zahajuje XXXXVII. tankový sbor (Lemelsen) s veškerou energií, během několika hodin se ale německý postup zastavil, Model odpoledne dává rozkaz k zastavení útoku.
Po celý den pak probíhají vzájemné střety. Pokračují zuřivé boje o Ponyri, mají charakter střídavých úspěchů jedné i druhé strany. Totéž se děje u vesnic Těploje, Molotyči a Kutukuri a dále u Maloarchangelska, Protasova a Trosny. Vzájemné útoky a protiútoky jsou vedeny tvrdě, ale úspěchy jsou mizivé. Oba německé tankové sbory (XXXXVII. a XXXXVI.) se v podstatě nikam dále nedostaly.
Na konci dne vykazují Němci takřka nulové výsledky. Nikde trvale nepostoupili, a pokud ano, byli opět vytlačeni do výchozích pozic. Nicméně sovětské síly Němce k zásadnímu ústupu zpět nikde prozatím nedonutily.
9. armáda vyčerpala všechny zálohy a generál Model žádné nové nedostal.

11. 7. 1943, den sedmý – sever

Ráno udeřili Rusové s velkou silou, hlavně v oblasti Ponyri. Němci se místo plánovaného útoku houževnatě brání. Rusům se ale průlom nedaří, i oni jsou vyčerpáni (např. ztráty 2. tankové armády jsou 46% tanků), Němci zůstávají v obranných pozicích.
Model a von Kluge plánují úkoly pro další den, Von Kluge (od počátku velký zastánce útočné ofenzivy proti Kursku) chce opět zaútočit na Olchovatku.
9. armáda za 7 dnů postoupila nejvýše 20km, nejhlouběji u Těploje a Molotyči.
Rusové na základě vyhodnocení situace rozhodují o zahájení operace Kututzov.

JIH

Největší úspěchu v jižním směru postupu dosahuje II. tankový sbor SS (součást 4. tankové armády; Paul Haussner)
Rusové dokončují přísun posil ze Stepního frontu – 5. gardová tanková armáda (generál Pavel A.Rotmistrov) a 5. gardová armáda (generál Alexej S. Žadov).

10. 7. 1943, den šestý - jih

Obě strany zajistili přes noc přísun posil a zásob a konsolidovali své síly
XXXXVIII. sbor nastupuje ve 3.30hod v čele s divizí SS pancéřových granátníku Grossdeutchland směrem na Obojaň proti 1. tankové armádě. Počet jejích tanků byl v předchozích střetech snížen o 173 tanků, má nyní 30 Panterů. Rozpoutá se zuřivá bitva severozápadně od Verchopeňje Němci jsou zprvu úspěšní, osadili kótu 243 a 247, k večeru divize Grossdeutchland dobyla Kalinovku, což byl postup cca o 5km.
Jihozápadně od Prochorovky II. tankový sbor SS (má k dispozici 300 tanků a samohybných děl) se odklání od severního směru a stáčí se proti 5. gardové armádě a 5. tankové gardové armádě.
Její cíle v ose postupu jsou Prochorovka, kóty 252,2 a 243,5, osada Kartešovka. Její 1. tanková divize Leibstandarte Adolf Hitler měla vyrazit v 6.00 na Prochorovku a na kótu 252,4 (asi 2,5km na severovýchod). Protože však během noci z 9. 7. na 10. 7. měla potíže při přesunu jednotek do postavení, musí zrána útočit po částech.
2. tanková divize divize Das Reich má směřovat na kopce na jihovýchodě a 3. tanková divize Totenkopf bude postupovat na severovýchod. Podporou bude letecké bombardování a dělostřelecká palba.
Špatný stav komunikací a problémy při shromažďování a přísunu posil způsobili, že společný útok sboru byl odložen na 10.45hod.
3. divize Totenkopf překročí řeku Psjol a obsazuje kótu 226,6 (východně od Ključi), Leibstandarte AD zaznamenává značný pokrok a po poledni dosahuje výšiny 241,6. Následují zuřivé boje, je zničeno na 50 sovětských tanků, ale Němci ztrácejí přes 200 vojáků, a úkol pro 10. 7. nesplnili.
Ostatní dvě divize II. sboru mají jen omezené úspěchy
Generál Werner Kempf připravil postupu směrem na východ tak, aby chránil pravý bok II. tankovému sboru SS. Severovýchodně od Bělgorodu III. tankový sbor SS (má k dispozici 100 tanků a samohybných děl) nastupuje proti 7. gardové armádě a probíhají tvrdé boje. Rusové nakonec zkrátí frontovou linii s cílem vytvoření záloh a Němci tak dosahují větších zisků, než sami čekali. 

Na druhý den se připravují další plány postupu. Hoth se domnívá, že Rusové vyčerpali své zálohy a obrana na řece Psjov bude narušená, proto modifikuje plán útoku směrem na Prochorovku

11. 7. 1943, den sedmý - jih

Rusové v noci přeskupují síly, díky zálohám a dodaným posilám plánují obklíčení a zničení Němců u Prochorovky a Obojaně, útok je naplánován na 12. 7.
Proti německému XXXXVIII. sboru jsou nyní v pozicích tři sovětské tankové sbory (cca 200tanků, dalších 150 tanků je přisunuto k Obojani). Vatutin odhaduje dobře úmysl Němců útočit na Prochorovku. Přisunuje mj. i 9. gardovou výsadkovou divizi (plk. Sazonov) k 2. tankovému sboru, který chrání Prochorovku.
Hlavně se ale dokončuje přesun 5. tankové gardové armády. Ta během 24hod překoná 100km a umisťuje se za 5. gardovou armádu (gen. Žadov). K těmto velkým zálohám se přesunují další jednotky.
Generál Pavel Rotmistrov má jen jeden den na přípravu ofenzívy na 12. 7. Je nutné vypracovat ofenzivní plány pro 5. tankovou gardovou armádu, 5. gardovou armádu a 1. tankovou armádu (generál Katukov).
Ráno nemají Rusové shromážděné všechny síly potřebné k ofenzívě, obrana je ale připravena zadržet hlavní směr německého úderu.
II. tankový sbor SS časně ráno zahajuje postup, jeho 3. tanková divize se obrací k jihu a obsazuje Berezovku.
Samostatné uskupení Kempf vyráží za úsvitu ze svých postavení a jeho 6. a 19. tanková divize postupuje o 12km na sever, je dobyto město Kazač, asi 25 a 30km od Prochorovky.
Na úseku II. tankového sboru SS divize Totenkopf čelí odporu u kóty 226,6, divize Leibstandarte postupuje k Prochorovce, zde je ale nucena čelit urputné sovětské obraně.

mapa č. 4: situace k 11. 7. 1943 - útok 4. tankové armády je zastaven před Obojaní a Prochorovkou; Kempf se k nim snaží probít, ale spojení se neuzavře a II. tankový sbor SS je ohrožen z levého boku.

V 9.05 divize Leibstandarte obnovuje postup proti 9. gardové výsadkové divizi na kótu 252,2. Tady pak zuří po tři hodiny boje (od 9.50 do 13.10), nakonec Němci kótu obsadí. Hned nato vyrážejí do dalšího útoku.

Sovětská dělostřelba a obrana na sklonku dne zastihuje divizi Leibstandarte v ohrožení z bočních útoků, přesto Němci donutili Rusy ke změně v plánování, ti totiž nečekali u Němců takovouto sílu, která dokázala vytvořit dva klíny, které rozdělovaly ruské formace, jeden z klínů dosahoval až těsně k Prochorovce.
V noci z 11. 7. na 12. 7. dochází na ruské straně k dokončení přeskupování a posilování sil nutných k ofenzívě.
Generál Rotmistrov má k dispozici na 850 tanků a samohybných děl a chce zaútočit dříve než Němci, ale ve 4hod ráno dostává od Vatutina zprávu, že jednotky samostatného uskupení Kempf se daly do pohybu, prorazily sovětskou obranu na jihu a jsou už asi 20km od Prochorovky. Rotmistrov proto vyčleňuje zálohy a posílá je okamžitě na jih.

12. 7. 1943, den osmý – jih; bitva u Prochorovky

Po rozednění generál Paul Haussner posílá do pohybu II. tankový sbor SS, vzápětí nato Rusové realizují protiútok jednotek 5. gardové tankové armády a 5. gardové armády.
Bitva se odehrává i ve vzduchu (německé Me Bf 109 a ruské stroje z 2. a 17. letecké armády).
V 6.50 Němci vytlačují Rusy ze Storoženoje, Němci postupují dále z kóty 252,2 a střetávají se se sovětskými tanky T-34.

Alexej Semjonovič Žadov	Rotmistrov a Žadov	Pavel Alexejevič Rotmistrov

 <<2. část  - 4. část>>

zpracoval, mapy: Ivo Filáček; zbraně: Dalibor Filáček                               uveřejněno 12. června 2013