5. část

sovětské zbraně u Kurska:

britský pěchotní tank Mk. IV Churchill	nákladní automobil GAZ-AA	samohybné dělu SU-76M

SEVER

13. 7. 1943 - operace Kutuzov

Západní front proráží další německé linie, na konci dne vytváří klín 15km široký a 23km hluboký
Brjanský front stále neúspěšný, je vydán rozkaz generálu Rybalkovi a jeho 3. gardové tankové armádě k přesunu. Pro ohrožení ze vzduchu je transport možný jen v noci a tak přesun 3. gardové tankové armády trvá dvě noci.
Generál Model je pověřen vedle 9. armády velením i 2. tankové armády. Dostává rozkaz zastavit ruskou ofenzivu u Orla a vrátit frontovou linii do původních pozic

14. 7. 1943 - operace Kutuzov
XXXV. armádní sbor (generál Lothar Rendulic) stále drží první linii své obrany proti jednotkám Brjanského frontu

15. 7. 1943 - operace Kutuzov
Začíná útok Středního frontu generála Rokossovského z jihu, z kurského výběžku. Model je nucen vytyčit ústupovou linii, kterou Hitler odmítá přijmout, ale nakonec po tlaku Von Klugeho souhlasí.
Brjanský front překonává první obrannou linii XXXV. armádního sboru.

19. 7. 1943 - operace Kutuzov
Útok Rybalkových vojsk (ze 700 tanků má 470 nových T-34) čelně na střed německé obrany XXXV. armádního sboru. V 10.30 se daří průlom do hloubky 12km. Dalších pět dnů se snaží Rybalkovy tanky stálými útoky a střídáním směru prorazit, ale nedaří se.

22. 7. 1943 - operace Kutuzov
Generál Model stahuje 2. tankovou armádu. Tím začíná všeobecný ústup německých sil ze Sovětského svazu na západ.
Němci ale dokáží využívat své dovednosti i techniku při obranných bojích. Orel tak byl osvobozen až 5. srpna, Brjansk 18. srpna 1943.

JIH

V týdnu od 5. do 13. 7. 1943 probíhaly na jižním úseku kurského oblouku boje, které se nesly ve znamení obrovských ztrát na lidech i materiálu, samotná povaha a urputnost bojů překvapuje Rusy i Němce.

14. 7. 1943, den devátý – jih
Von Manstein po návratu od Hitlera vyhlašuje další útočné akce.
XXXXVIII. tankový sbor počíná útočit na Obojaň a následně dva dny v útoku pokračuje. Rusové mají těžké ztráty a jejich protiútoky se nedaří, přesto zůstává linie v podstatě stejná.

14. 7. – 15. 7. 1943, den devátý a desátý – jih
Němců dosahují díky svému tlaku a nasazení místní úspěchy, ale mezeru mezi samostatným uskupením Kempfem a 4. tankovou armádou generála Hotha nejde uzavřít.

16. 7. - 17. 7. 1943, den jedenáctý a dvanáctý - jih
Dojde k přebudování sovětské obrany a udržení úseku proti XXXXVIII. tankovému sboru, přístup ke Kursku zůstává pro Němce i nadála nepřekročitelný.
Von Manstein chce vytvořit souvislou frontovou linii u Prochorovky a plánuje spojit 4. tankovou armádu a samostatné uskupení Kempf.
III. tankový sbor (Kempf) útočí na sever, zároveň jsou podniknuty útoky II. tankového sboru SS s cílem spojit divizi Das Reich se III. tankovým sborem a zároveň zlikvidovat ruské síly v oblasti mezi oběma německými uskupeními.

I když 17. 7. Hitler svým rozkazem vyjímá II. tankový sbor SS ze 4. tankové armády pro připravovaný přesun do západní Evropy, Němci tento den souvislou frontu jižně od Prochorovky utvořili.
Ovšem formace 4. tankové armády a samostatného uskupení Kempf se začínají stahovat z frontové linie a nelze pomýšlet na další ofenzivní akce.
Pro Němce operace Citadela definitivně končí.

V souladu s celkovým operačním plánem pro letní ofenzívu mají Sověti naplánovanou v koordinaci s operací Kutuzov operaci Rumjancev.

Operace Rumjancev je plánován už od dubna, její konkrétní podrobnosti jsou upřesněny během bitvy u Kurska. I z tohoto důvodu je odložena až na srpen. Generál Georgij Konstantinovič Žukov se chce vyvarovat chyb, které se u Kurska projevily. Požaduje skutečné dokončení přesunů vojsk i materiálu tak, aby mohl být útok veden s patřičnou razancí, která je podpořena okamžitě dostupnými zálohami.

Je připraven útok armád Voroněžského a Stepního frontu, dále připraven Kalininský front na severu, na jihu pak Jihozápadní a Jižní front.
 

3. 8. 1943 – zahájena operace Rumjancev

mapa č. 8: celkový přehled bitvy u Kurska včetně německých průniků a operace Kutuzov

Závěr 

Mezi dny 5. 7. – 11. 7. 1943 ztratila 9. armáda 21 000 mužů, na jihu byly ztráty 29 000 mužů (padlí), jen 4. tanková armáda přišla o 60% techniky. Němci ztrácejí 30 německých divizí, z toho 7 tankových.
Pro Němce byl Kursk krachem jejich útočného vedení války, tzv. Blitzkrigu. Po bitvě už Němci nebyli schopni prorážet tankovými formacemi hluboké průniky, i přes své dokonalejší tanky a protitankové zbraně již nikdy nedali dohromady tak velkou údernou sílu včetně živé síly a válečného materiálu k široce založeným útočným operacím na rozsáhlém úseku fronty. A pokud je shromáždili (např. Ardeny), vždy za cenu ohrožení a oslabení jiných frontových linií a s krátkodobým efektem.

Dle hodnocení Von Mansteina a tankového generála Hanse Guderiana byl pro Německo Kursk rozhodující porážkou.
Rusové v průběhu bitvy udělali řadu chyb, ale bylo jich méně než v předcházejícím období, a dokážou se z chyb rychle poučovat. Podcenili síly 4. tankové armády i uskupení Kempf, sovětští velitelé mají tendence zahajovat protiútoky příliš brzy, jejich následkem se sice nemohla projevit plná síla německého útoku, ale sovětský protiútok nebyl ve výsledku tak úspěšný a přinášel velké ztráty. Ty jsou pak celkově větší než německé, ale Němci prohrávají nemožností své ztráty plnohodnotně a zcela doplňovat, Rusové mají vždy dostatek záloh k odražení dalších a dalších německých útoků.

Do budoucna si sovětští velitelé odnášejí tvrdě zaplacené poznatky o technice nasazování kombinovaných sil, o důslednosti a dokončené připravenosti protiútoků. Stalin a Hlavní stan jim umožňuje více volnosti při rozhodování.

V souvislosti s úspěchem kurské operace dochází také k zadostiučinění generála G.K. Žukova, který tak napravuje svoji reputaci, která byla otřesena neúspěchem operace Mars (druhá rževsko-syčevská ofenzíva). Tehdy, v prosinci 1942, ztroskotala jím plánovaná a řízená operace vedená s úmyslem obklíčit a zničit německá uskupení u Rževa. Toto nevydařené úsilí dokázalo alespoň svým vázáním německých sil podpořit úspěch operace Uran a Prsten - obklíčení 6. armády polního maršála F. Pauluse. Žukov už ví, že je nutné vytvořit vždy dostatek záloh, které mohou stále zásobit a doplňovat frontové potřeby, neboť sovětský způsob řízení ofenziv je totiž začasté veden tvrdou rukou bez ohledu na lidské či materiální ztráty.

Maršál Georgij Konstantinovič Žukov

I přes pouhý součet ztrát, který je pro sovětskou stranu nepříznivý, je pro zásadní vyčerpání německých zdrojů bitva u Kurska považována za vítězství Rusů.

Dnešní bojiště 

Dnes jsou místa tehdejších bojů udržována skutečně s pietou a trochu i s takovou tou ruskou velkodůstojností. Ale proč ne, Kursk znamenal nejen definitivní obrat 2. světové války, ale hlavně smrt deseti tisíců rudoarmějců, kteří tu bojovali za Rusko, ať už pro někoho to Stalinovo sovětské nebo jen prostě Matičku Rus. A samozřejmě další mrtvé tvořili Němci, pro historii jednoznačně vetřelci - fašisté, příslušníci SS, ale také začasté obyčení příslušníci Wehrmachtu, a ne všichni sem do východních stepí mašírovali rádi a s přesvědčením...

Podívejme se na několik pamětních míst Kurské oblasti - jak jsme je poznali v září 2012. 

německé zbraně u Kurska:

štábní vozidlo Horch Kfz.15	Opel Maultier Sd.Kfz3	střední tank PzKpfw IV

 <<4. část  - 6. část>>

zpracoval, mapy: Ivo Filáček        zbraně: Dalibor Filáček                       uveřejněno 7. července 2013