Hürtgenský les - lt. Friedrich Lengfeld
___________________________________________________________________________________________________
Lieutenant FRIEDRICH LENGFELD
Na čestném, vstupním místě Hürtgenského hřbitova stojí pamětní deska s anglickým a německým nápisem. Je to jediný památník německému vojákovi, který byl postaven bývalými nepřáteli.
Jeden z těch, kteřý se z bitvy v Hurtgenském lese dostal živý, byl pozdější genmjr. John F. Ruggles z Phoenixu. V roce 1994 inicioval u příležitosti 50. výročí bitvy mezi veterány sbírku na postavení památníku 23letému nadporučíkovi německé pěchoty. Proč chce bývalý protivník takto uctít svého bývalého nepřítele, příslušníka Wehrmachtu?
genmjr. John F. Ruggles |
Je to zajímavý příběh, který by měl být vyprávěn a předáván dál. Obsahuje totiž o velmi zvláštní symboliku. Jde tu o uznání aktu lidskosti, který projevil vůči americkému vojákovi německý důstojník.
V hrůzách krvavého běsnění 2. světové války možná není tento čin až tak ojedinělý, ale je určitě zvláštní právě tímto činem uznání ze strany amerických veteránů, které v prvé řadě oceňuje čin lidského sebeobětování pro záchranu života bez ohledu na armádní příslušnost, národnost, vyznání či stranickou příslušnost...
leutnant FRIEDRICH LENGFELD* 29. září 1921 Zieleniec (Duszniki-Zdrój), † 12. listopadu 1944 Froitzheim, leutnant (nadporučík) Wehrmachtu, příslušník Füsilierbataillons 275. pěší divize. Leutnantt Friedrich Lengfeld byl velitelem obležené německé pěchoty v prosotru u Hürtgenu. Podobně jako většina jednotek na obou stranách bojiště i jeho muži měli těžké ztráty. V osudný den 12. listopadu 1944 velel nadporučík Friedrich Lengfeld rotě. |
Dopoledne se začal ozývat nářek a volání o pomoc z minového pole nazývaného "Divoká svině". Leželo vpravo od silnice v území nikoho.
„Help me" volal raněný voják a strašlivě naříkal. Lengfeld bez rozmýšlení nařídil svým mužům aby nestříleli, pokud Američané přijdou a budou chtít zraněného člověka zachránit. Nikdo však nepřišel, nikdo se neobjevil. Americké jednotky se totiž stáhly a byly už příliš daleko, než aby jej mohl někdo z kamarádů slyšet.
Vojákův slábnoucí, naříkající hlas se ozýval několik hodin. „Help me, help me..." volal, znovu a znovu.
Lengfeld nakonec určil záchrannou četu označenou vestami a vlajkami s červeným kříţem a sám vedl své muže ke zraněnému Američanovi. Během průchodu minovým polem, ještě než se dostali ke zraněnému, došlo náhle k explozi a o osm hodin později byl Lengfeld nalezen mrtev, osud amerického raněného není znám.
Friedrich Lengfeld odpočívá na Válečném hřbitově v Dürenu - Rölsdorf, hrob č. 38.
„Nemůžete jít do většího extrému než dát svůj život všanc ve snaze zachránit někoho, kdo stojí ve válce na opačné straně, kdo je váš nepřítel." A dodává: „Srovnejte to s lhostejností většiny dnešních lidí….".
Na bronzové desce Lengfeldova památníku je zcela dole německy napsáno prosté:
Taten, nicht Worte... (Činy, ne slova…)
___________________________________________________________________________________________________
Informace převzaty z https://1-22infantry.org/history4/lengfeld.htm
Tytéž informace i v příloze Reportu Holandsko 2008, II. část, str. 87, ke stažení ZDE
Tématicky související stránky na tomto webu: Generál James M. Gavin - Bitva, která neměla být nikdy vybojována (hodnocení Hürtgenu velitelem 82. vzdušné divize)
___________________________________________________________________________________________________
zveřejněno 8. prosince 2011
zdroje:
všechny již v textu zveřejněné internetové odkazy
Stephen E.Ambrose, Občané vojáci
René J. Tesař, V lese číhá smrt
foto: Internet, Background