Kráječ bokáže

jsou neblahým fenoménem bitvy o Normandii. Krajina je dodnes mnohočetně rozdělena těmito přírodními valy, 3 až 5m širokými v základně, neuvěřitelně zpevněnými staletými kořeny křovisek a stromů, které pak dosahují několikametrových výšek. Tady měli Němci náhle snadnou obranu, dokázali zastavit jednou obsluhou děla silný americký útok. Tanky byly totiž v bokáži zbaveny schopnosti rychlé akce a snadného, bezpečného pohybu. Shermany najížděly na temena těchto valů, namísto toho, aby se probouraly jejich středem. Vystavovaly svůj nechráněný spodek Němcům, zatímco věž tanku i s kanonem směřovala bezmocně k nebi. Byl to skutečný problém a je zajímavé porovnat, s jakou logistickou přesností Spojenci naplánovali Den D i dny další - co vše sledovali, prověřili, vzali v úvahu. Požadavky na informace o pobřeží zahrnovaly až neuvěřitelné detaily – struktura písku, hloubka jílu, síla opevnění, typy děl a jejich ráže, mentalita velitelů, struktura jednotek…. a s jakou nedůsledností byly plánovány dílčí taktiky a strategie bojů ve specifické normandské krajině. Že by měl být problémem nějaký živý plot v následujících fázích rozvíjejícího se útoku? Není ani zmínky o tom, že by se kdokoliv z velících důstojníků či plánovačů operace zabýval tímto problémem.

Americké velení ve svých taktických plánech spoléhalo na palebnou převahu, ale tato strategie zde selhává, vojáci nebyli vůbec cvičeni a připraveni pro boj v nepřehledném terénu, kdy musí spoléhat jen své zbraně a bez tankové opory jsou odsouzeni ke smrtelně nebezpečným přechodům polí. Minometná palba nedokáže Němce vyhnat z úkrytů, které jsou budovány ve změti kořenů při patě bokáže, střelba z ručních zbraní prozrazuje pozice, zatímco Němci používají zásadně bezdýmové náboje. Neúspěch se projevoval i na morálce amerických vojáků. 

90. divize (Tough Ombres) nakonec zůstává a postupně stává se jednou z nejvýkonnějších divizí na evropském bojišti. Její bojová cesta za II. světové války končí v Československu.

památník 90. divize na vyloďovací pláži Utah

Našel jsem Gerowa (generálporučík Leonard Gerow, velitel V. sboru) a několik jeho důstojníků u lehkého tanku s vpředu přivařenou příčkou. Z příčky vyčnívaly čtyři hroty jako dlouhé kly. Tank couvl a rychlostí asi deset mil za hodinu se rozjel proti valu s živým plotem. Kly se zabořily do valu, držely tank dole a ten dokázal val prorazit. Stejně vybavený Sherman poskytoval dvojnásobný výkon. I ten najel proti valu, ale místo aby odkryl svoji zranitelnou část, projel skrz.

Culin obdržel medaili Záslužné legie - Legion of Merit . Čtyři měsíce po svém objevu přišel o nohu, když šlápl na minu v Huertgenském lese. Po návratu do Spojených států se stal obchodníkem.

Zemřel v roce 1963 a v roce 1987 byl odhalen památník v jeho rodném městě Cranford v New Jersey, jen blok od domu, kde se narodil.

Legion of Merit - Záslužná legie:

Americké vojenské vyznamenání podle vzoru evropských záslužných řádů. Vyznamenání nezapře inspiraci francouzskou Čestnou legií - jde o pětiramenný kříž bíle smaltovaný s červeným rámováním, mezi rameny je také věnec, zde navíc vyplněný zkříženými šípy. 

"Byl tam jeden nenápadný seržant. Jeho jméno bylo Culin a ten dostal nápad. A ten nápad umožnil, že jsme mohli upevnit nože, velké ocelové nože na přední části tanků a s jejich pomocí odříznout násep téměř v úrovni země - na linii břicha tanku - a na malý okamžik průjezdu být i trochu maskováni. A tento nápad byl přenesen ke kapitánovi, potom k majorovi, k plukovníkovi, až se nakonec dostal dost vysoko, aby někdo pro tu věc, pro ten nápad mohl něco udělat - a to byl generál Bradley - a udělal to velmi rychle.