Sokolovo - muzeum a hrob Otakara Jaroše
zpět na úvodní stránku |
Muzeum
Музей боевого братства в с. Соколово с. Соколово Змиевского р-на, ул. О. Яроша,д.8. Телефон: +3(05747) 3-09-75, +3(247) 3-09-75 Coordinates: 49°42'41"N 36°11'56"E |
To jsou oficiální údaje, které se dají získat na internetu.
My jsme ale kontaktováni v únoru 2013 panem Martinem Žourem, který je představitelem neziskové organizace Sokolovo o.p.s. (profil viz facebook) a sídlí v Charkově. Upřesňuje informace o muzeu, zjišťujeme, že momentálně probíhá rozsáhlá rekonstrukce a informuje nás o připravované rekonstrukci bitvy u Sokolova přímo na místě bojů. Nabízí svůj kontakt také všem návštěvníkům z České republiky, kteří sokolovské bojiště navštíví. Martin Žour +420604239562 facebook: https://www.facebook.com/Sokolovo.ops?fref=ts |
Muzeum své stránky nemá, ale zadáte-li azbukou výše uvedený název muzea, dostanete dosti souvisejících odkazů. Následující informace vycházejí z naší cesty k Sokolovu v září 2012 (viz také Východní mise 2012 a ke stažení Report z této cesty)
před muzeem
Muzeum v Sokolově nalezne návštěvník snadno, cestou od Charkova či Merefy je na jediné procházející silnici jednak ukazatel a druhak muzeum, které se objeví po pravé starně, nelze přehlédnout (pozice muzea vyznačeny i na satelitních mapách v části této sokolovské série Sokolovské bojiště dnes). Poněkud chátrající budova ve stylu socialistické výstavby akce Z z let šedesátých, rozsáhlé parkoviště, které určitě už dlouho nebylo plné. Na levé starně zdi symbolické znaky někdejšího socialistického Československa a Sovětského svazu, na straně pravé, před schodištěm, dvě obří dvě ruce třímající meč a za nimi na zídce nápis:
СОВМЕСНОЙ БОРЬБЕ СОВЕТСКИХ И ЧЕХОСЛОВАЦКИХ ВОИНОВ В ВЕЛИКОЙ ОТЕЧЕСТВЕННОЙ ВОЙНЕ ПОСВЯШАЕТСЯ
(něco jako "Zpečetěný společný boj sovětských a československých vojáků ve Velké Vlastenecké válce")
Naproti muzeu je park. Hned zkraje jsou busty ruských obránců Sokolova, Hrdinů Sovětského svazu a hodně omšelá a neudržovaná stěna s rezavějící deskou plnou jmen psaných azbukou. Sovětští vojáci, kteří zde padli. O kus dále pak lze dojít k hrobu Otakara Jaroše (viz níže).
naše vozy před muzeem | sokolovské muzeum | pohled od muzea | jeden ze sovětských hrdinů |
Na dveřích muzea jsou uvedeny vstupní údaje:
Přiřítil se v Ladě, kde má za čelním okénkem českou, slovenskou a ukrajinskou vlaječku.
pan ředitel Kuc
Oleksandr Ivanovič Kuc je menší sympatický pán a má očividně radost, že tu jsou Češi. Po úvodních formalitách a představení jsme uvedeni do jeho pracovny.
Pohostil nás kávou, čajem, nakrájenými jablky a samozřejmě trochou vodky. Poskytl nám dlouhou a hodnotnou přednášku o Sokolovu, o dobách předválečných, válečných i poválečných. Hovoří o historii muzea, vývoji expozice i o současných vizích jejího přebudování. Zmiňuje míru návštěvnosti před a po sametové revoluci, nekompromisně hovoří o ruském vlivu, který evidentně nesnáší, ale i on se sklání před všemi oběťmi, které byly nutné, aby nepřítel, který prošel krvavou cestou přes Ukrajinu na východ, byl neméně krvavou cestou toutéž těžce zkoušenou Ukrajinou vyhnán zpátky na západ. K těmto obětem patří i naši vojáci 1. československého praporu, později brigády a sboru.
V jeho řeči a myšlenkách je patrná snaha o poznání faktů nezkreslených ideologií, touha po svobodné Ukrajině s demokratickou vládou a nechuť k velmocenské politice Ruska. Rád by si zpřesnil informace o historii československé účasti ve 2. světové válce a je vděčný za jakoukoli pomoc, aby znalosti a výsledky mohl přenést do svého muzea, jež má být v dohledné době rekonstruováno. Potěšilo nás, že jednoznačně odsuzuje i okupaci z 21. 8. 1968.
Zmiňuje zajímavé návštěvy z celého světa, dokonce i z Nového Zélandu. Před deseti lety tu byla česká delegace a s ní gen. Alexander Beer, místopředseda ČsOL, který byl v bitvě u Sokolova velitelem minometného roje a utrpěl zde první zranění. Spolu s ním přijela i tehdejší náměstkyně ministryně obrany Ing. Jaroslava Přibylová. Samozřejmě tady byl gen. Ludvík Svoboda v roce 1961, byl tu generál Lomský, návštěvy z celé ČSR i ČSSR. A v době fotbalového mistrovství v Charkově (2012) tu byli i Němci.
uvítání | pan ředitel Kuc | polní láhev Antonína Sochora |
Popíše nám i potíže v dohadování s muzeem v Charkově, které je větší a jaksi nadřazené, a tak si dělá nárok rozhodovat. Charkovská delegace míří do Prahy, tam se domlouvá výstavba rekonstruovaného muzea a zřejmě i nějaký finanční nebo odborný podíl české strany na tomto projektu.
Ukazuje nám dopis z Loun, rodiště Otakara Jaroše, ukazuje výstřižky z českého tisku, ze skříně ve své pracovně vyndá a ukazuje vzácnost - polní láhev Antonína Sochora. A z té nám dolévá do stakanů po 100 gramech výborné vodky, no řekněte sami – dá se takový pohárek odmítnout?
náš dar
Pan ředitel ji pozorně prohlédl a s uznáním prohlási, že toto je hotový exponát, který prý určitě využije.
expozice
Exkurze v samotném muzeu je zajímavá. V úvodu projdeme takovou zkratkou československých dějin, od legionářů, první republiku přes Mnichov a 15. březen až do Buzuluku a Sokolova. Řada fotografií je nám sice známá – generál Svoboda v bílém kožíšku, Jaroš cosi čte vojákům před bojem, sokolovský kostelík, portréty Sochora, Jaroše, Tesaříka, předávání zástavy čs. praporu v Buzuluku… ale najdou se i méně známé fotografie, některé možná dokonce z fotoaparátu Otakara Jaroše. Jsou tu vystaveny zbraně a uniformy československých i sovětských vojáků, jejich dopisy z fronty, je tu kopie zástavy 1. československého praporu (originál nechce vydat charkovské muzeum). A samozřejmě celá řada různých darů, ozdobených talířů, propagačních brožur ze všech koutů Československa, tehdy socialistického, tak, jak je sem navozily různé delegace.
Zdokumentujeme tabuli s abecedním seznamem Čechoslováků padlých u Sokolova (viz ZDE) a jak jsme později zjistili, i jinde na Ukrajině. Tyto údaje jsme během příprav na tuto akci marně hledali v literatuře i na internetu. Ptali jsme se také pana Kuce, kolik měla obec Sokolovo obyvatel před válkou a kolik po ní, kdy se začala osídlovat a jakým tempem to šlo. Prý neví, nezná žádná čísla, není to podchycené, ale zmínil jiný fakt: stalinský hladomor zredukoval během dvou let počet obyvatel žijících v Sokolově z původních 3000 na pouhých 300.
z expozice | z expozice | z expozice |
dioráma
Hlavním exponátem muzea je určitě panoráma znázorňující boj u Sokolova 7. března 1943. Malba o rozměrech cca 2x8m není z výtvarného hlediska nijak mimořádná, ale zato je i přes jistou stylizaci poměrně popisná. Poskytuje reálný pohled na terén a tehdejší zástavbu obce. Scéna znázorňuje boj na linii předsazené obrany na jihozápadním svahu. V čele obránců je tu vymalován Otakar Jaroš, po boku je mu Antonín Sochor, další Hrdina Sovětského svazu (Sochor ve skutečnosti v tu dobu byl na jiném místě), naši vojáci mají britské přilby a jsou promíchaní se sovětskými vojáky; všichni likvidují útočící německé vojáky a tanky. V pozadí hoří domy Sokolova i kostelík, o který Jaroš opřel svoji obrannou pozici. Dým stoupá i jihovýchodně, nad nedalekým Zmijivem. K dokreslení atmosféry tu pouští videoprojekci Vavrova filmu Sokolovo, scény obrany a smrti Otakary Jaroše v podání Martina Štěpánka. Pro nás silně zideologizovaný Vávrův opus, tady to tak nevnímají....(Martin Štěpánek měl v roce 2007 na Mělníku projev při ukládání zborovské prsti, kterou jsme tehdy přivezli v rámci Zborovské mise, jen kousek od Jarošovy sochy....)
dioráma - Jaroš vede útok | dioráma - celkový pohled | dioráma - detail |
dopis
Na závěr nám pan Kuc napsal svůj vzkaz a pozdrav občanům Mělníka, který jsme slíbili publikovat a tady je:
hrob kpt. Otakara Jaroše
Přímo proti muzeu se rozkládá park a po několika krocích dojdeme k místu, kde ve stínu korun smrků sporadicky promíchaných s břízou a bukem je na malém obdélníkovitém prostranství ústřední trojboký pylon z leštěné žuly, s ukrajinským a českým nápisem:
„Uplynou staletí, ale v paměti vděčných pokolení navždy zůstanou hrdinské činy sovětských a československých vojáků, kteří zahynuli v boji proti fašismu.“
V popředí vlevo leží pamětní deska připomínající boj a hrdinskou smrt vojáků Rudé armády, mezi nimiž je zmíněn hrdina Sovětského svazu Grigorij S. Posochov. Souměrně k této desce je vpravo druhá, stejně velká, s ukrajinským nápisem:
Zde jsou pochováni hrdina Sovětského svazu nadporučík Otakar Jaroš a 120 vojáků ozbrojených sil Československa, kteří jako první zahájili boj pod obcí Sokolovo v březnu roku 1943 a spolu s jednotkami Rudé armády usiloval o zničení německo - fašistických okupantů. Věčná sláva hrdinům! |
Kolem obou desek je bujný porost plevelů a mezi ním se prodírají ven květy. Na vrchní ploše s nápisy leží schnoucí květiny ve zplihlém celofánu a vyhřívají se tu desítky, ne-li stovky ploštic druhu Ruměnice pospolná.
pylon, po stranách dva hroby | hrob Otakara Jaroše | porada |
naše úprava
Vyplejeme okolí obou hrobů - sovětského i našeho - , očístíme desku a ošetříme ji speciálním přípravkem, který by ji měl chránit před povětrnostními vlivy. Zasázíme nové květiny, vyleštíme a ošetříme povrch náhrobku ochranným nástřikem, dokončíme poslední úpravy místa a umístíme české, resp. československé vlaječky.
úprava Jarošova hrobu | úprava Jarošova hrobu | hrob Otakara Jaroše a 120 dalších československých vojáků |
Toto je významné místo naší historie, místo, které byť tak dlouho politicky zneužívané, je dnes z historického odstupu čitelné a jasné.
Snad jsme tu zanechali dobrý dojem a dobrou stopu.
____________________________________________________________
zpracoval Ivo Filáček 6 . prosince 2012
zpět na úvodní stránku |