Zborov v roce 2012

rozšířený soubor fotografií ze Zborova na externím úložišti:  https://background-mise.rajce.idnes.cz/Zborov_2012/

Kdo by si pomyslel, že se po pěti letech (a po dvou letech naši mladí hoši) znovu podíváme mezi táhlá návrší bojiště u Zborova!

Nemůžeme ovšem při návratu z poznávací mise 2012 tato místa minout….

(viz naše mise Zborov 2007 a poznávací mise Zborov 2010)

Za těch pár let je zde tu a tam viditelný jistý pokrok. Staví se, přibyly obchody, řada budov svítí novou omítkou. Pouze radnice je stejná, jako když jsme se tam v roce 2007 setkali s místním  starostou. Hlavní silnice jdoucí obcí od západu na východ je opravenější a živější. Kolem je plno lidí nakupujících v řadě běžných obchůdků a stánků a v okolí mostu přes řeku Strypu je dokonce i nějaký živější trh.

Silnice, směřující ze Zborova na jih, je pořád dost děravá, ale na místní poměry vlastně nadprůměrná. Po 500 m jízdy, v obci Pohrebce, je vpravo u cesty první překvapení: nová tabule ve standardním silničním provedení evropského střihu, upozorňující na Mohylu bratří v Kalinivce. Je na ní černobílý obrázek mohyly a text oznamující v jazyce ukrajinském, českém, slovenském i anglickém, že jsou tu na místním hřbitově pohřbeni českoslovenští legionáři.

dnešní Zborov	nová informační tabule	cesta na Kalinivku

V Kalinivce pak vidíme, že nový nátěr má i kámen na začátku Československé ulice, vyzývající poutníka, aby postál a vzdal úctu památce 190 československých vlastenců, pochovaných na místním vesnickém hřbitově. 

pamětní kámen	ulice Československá	příjezd ke hřbitovu

Bratrská mohyla je udržovaná, což opět ukazuje, že se o ni místní lidé starají, jenom výzdoba tu dnes není žádná. Radost nám i našim mladším kolegům přináší fakt, že je tu stále kámen z Řípu, který sem dovezli v roce 2010. Člověk se tak nejen vrací na známá místa, ale nachází tu i něco, co zde zanechal jako svoji osobní připomínku a jako kousek svého srdce.

u Bratrské mohyly	podpis vlajky u kamene z Řípu	vše je dokumentováno

Vzadu na konci areálu vyrostla zelenou barvou natřená kadibudka. Opravdu. Zřejmě vládní delegace, které se tu čas od času objeví, mají i v důstojných chvílích své potřeby. Ohledně tohoto dřevěného hygienického zařízení jsme toho názoru, že tento tak fundamentálně lidský výrobek nesnižuje nikterak vážnost místa ani důstojnost chvíle, kterou zde prožíváme. Vždyť z jeho otevřených dveří je nádherný výhled na řeku Strypu zhruba do míst, kde její tok tenkrát, před téměř stoletím, přecházeli legionáři po provizorním mostě.

zelená kadibudka	pohled na Strypu	mohyla ze zadního pohledu

O ulici níže se dá dostat až k břehům Strypy.  Na začátku ulice je malý zděný obchůdek a před ním posedává pár místních chlapů. Mávají na nás a volají „ahoj“.  Sjedeme k řece, ale bohužel, letos je tu důsledku vysoké vody hodně bahna a i místní nás varují, že by to chtělo gumáky do pasu. Nesmočili jsme se tedy ve vodě Strypy, jak bylo naším předsevzetím.

ulička ke Strypě	řeka Strypa	místní bábuška

Projeli jsme pak bojištěm trasou, která se odvíjí od cesty z roku 2010 (viz ZDE). Vede úvozovou cestou na Josefůvku, dále na Godov a pak do Jezerjanky, nejzazšího místa, kam došel útok 4. července 1917. Odtud máme namířeno na kótu 393,5m, kótu Mogilu a pak již zpátky do Zborova. Tady se nikde nic nezměnilo, pouze část cesty mezi Godovem a Jezerjankou má, zdá se, lepší povrch zpevněný štěrkem.

na zborovských pláních	cestou z Godova	na Mogile

Krátké zastavení ve Zborovském muzeu, kde pohovoříme s jeho jednookým strážcem, kterého známe z předcházejících setkání a na němž jsou už hodně vidět přibývající léta. V maličké expozici, věnované legionářům a jejich vystoupení u Zborova v roce 1917 nalezneme na čestném místě náš exponát (informační nerezovou dvojjazyčnou tabuli o bratrské mohyle, zborovské bitvě a československých legionářích) a také další dárky z Mělníka.

muzeum ve Zborově	náš exponát z roku 2010	expozice čs. legionářů

Je ale evidentní, že tohle muzeum je ukrajinské, náš boj je tady jen malým okrajovým tématem. Co naplat, chtělo by to naše československé muzeum, třeba docela malé a v Kalinivce, ale věnované našim dědům legionářům a i třeba českým padlým na straně rakousko-uherské.. Třeba na něj jednou v naší společnosti vznikne společenská objednávka. Je to asi utopie, ale kdo ví…

A jak je obvyklé, až po příjezdu domů, zcela náhodou zjišťujeme, že v říjnovém vydání Military revue č. 10/2012 je uveřejněn článek Petra Blahuše – Legionářská pouť ke Zborovu a na Ukrajinu. Tady se dočítáme, že v Jezerné byl v červenci otevřen přičiněním našich českých institucí památník českým legionářům a je tu i fotografie pomníku jednoho z padlých Čechů kdesi v polích u Jezerné.... byli jsme jen kousek a nic nevěděli! A zkuste najít tuto informaci ještě dnes na Internetu.....! 

rozšířený soubor fotografií ze Zborova na externím úložišti:  https://background-mise.rajce.idnes.cz/Zborov_2012/

text: Dalibor Filáček                                       22. února 2013

foto: Background