Kráječ bokáže

Normandské živé ploty – bocage (bokáž) 

jsou neblahým fenoménem bitvy o Normandii. Krajina je dodnes mnohočetně rozdělena těmito přírodními valy, 3 až 5m širokými v základně, neuvěřitelně zpevněnými staletými kořeny křovisek a stromů, které pak dosahují několikametrových výšek. Tady měli Němci náhle snadnou obranu, dokázali zastavit jednou obsluhou děla silný americký útok. Tanky byly totiž v bokáži zbaveny schopnosti rychlé akce a snadného, bezpečného pohybu. Shermany najížděly na temena těchto valů, namísto toho, aby se probouraly jejich středem. Vystavovaly svůj nechráněný spodek Němcům, zatímco věž tanku i s kanonem směřovala bezmocně k nebi. Byl to skutečný problém a je zajímavé porovnat, s jakou logistickou přesností Spojenci naplánovali Den D i dny další - co vše sledovali, prověřili, vzali v úvahu. Požadavky na informace o pobřeží zahrnovaly až neuvěřitelné detaily – struktura písku, hloubka jílu, síla opevnění, typy děl a jejich ráže, mentalita velitelů, struktura jednotek…. a s jakou nedůsledností byly plánovány dílčí taktiky a strategie bojů ve specifické normandské krajině. Že by měl být problémem nějaký živý plot v následujících fázích rozvíjejícího se útoku? Není ani zmínky o tom, že by se kdokoliv z velících důstojníků či plánovačů operace zabýval tímto problémem.

bocage_1

bocage_2

A náhle tu byl nepřítel, o kterém nikdo nic nevěděl, a zdálo se, že si s ním ani nikdo neví rady.

Seržant Curtis Grubb Culin III (15. 2. 1915 – 20. 11. 1963) narukoval jako tankista 102. obrněného průzkumného družstva, "Essexské" roty, 2. obrněné divize New Jerseyské Národní gardy. 

S jednotkou se dostal v červnu 1944 do Normandie a byl svědkem masakru amerických Shermanů i doprovázejících pěšáků při pokusech o průnik přes nepřehlednou mozaiku normandských živých plotů. 

Americké velení ve svých taktických plánech spoléhalo na palebnou převahu, ale tato strategie zde selhává, vojáci nebyli vůbec cvičeni a připraveni pro boj v nepřehledném terénu, kdy musí spoléhat jen své zbraně a bez tankové opory jsou odsouzeni ke smrtelně nebezpečným přechodům polí. Minometná palba nedokáže Němce vyhnat z úkrytů, které jsou budovány ve změti kořenů při patě bokáže, střelba z ručních zbraní prozrazuje pozice, zatímco Němci používají zásadně bezdýmové náboje. Neúspěch se projevoval i na morálce amerických vojáků. 

Tough Ombres

 

90. divize, která měla původně patřit k těm, které zaútočí na Cotentinský poloostrov a obsadí přístav Cherboroug, má po dvou dnech útoků 10% ztráty, její výkony jsou chabé a velitelský sbor, pokud nepadl, zralý k výměně. Generál Bradley dokonce uvažuje o možnosti rozpustit divizi a použít na doplnění stavů.…. 

90. divize (Tough Ombres) nakonec zůstává a postupně stává se jednou z nejvýkonnějších divizí na evropském bojišti. Její bojová cesta za II. světové války končí v Československu.

 

památník 90. divize na vyloďovací pláži Utah

Mezi 9. A 13. červencem 1944 Culin společně s třemi kamarády vyvinul a realizoval svůj hedge-cutter (kráječ bokáže).

Byl to čtyřhrotý pluh z ocelových úhelníků, který byl osazen na přední část tanku a dala se s ním velice úspěšně a rychle prorazit do živého plotu široká mezera.

hedge cutter_1  hedge cutter_2

Generál Omar Bradley napsal o svém prvním setkání s touto novou zbraní:

Našel jsem Gerowa (generálporučík Leonard Gerow, velitel V. sboru) a několik jeho důstojníků u lehkého tanku s vpředu přivařenou příčkou. Z příčky vyčnívaly čtyři hroty jako dlouhé kly. Tank couvl a rychlostí asi deset mil za hodinu se rozjel proti valu s živým plotem. Kly se zabořily do valu, držely tank dole a ten dokázal val prorazit. Stejně vybavený Sherman poskytoval dvojnásobný výkon. I ten najel proti valu, ale místo aby odkryl svoji zranitelnou část, projel skrz.

Toto absurdně jednoduché řešení problému, s nímž si po pět týdnů nedokázal nikdo poradit, bylo dílem 29ti letého seržanta z New Yorku Curtise G. Culina ml. Jako zdroj materiálu využil německé protiinvazní překážky umístěné na plážích v Normandii ("belgické brány" a zejména "české ježky") a mezi vojáky se ujalo označení takto vybaveného tanku jako "Rhino" (nosorožec).

Generál Omar Bradley pak nařídil, aby bylo tímto zařízením vybaveno tolik Shermanů, kolik jen bude možné. V době zahájení operace Cobra, osm týdnů po přistání v Normandii, bylo takto upraveno zhruba 60% tanků 1. armády. 

 

sgt. Culin

memorial sgt. Culin

Culin obdržel medaili Záslužné legie - Legion of Merit . Čtyři měsíce po svém objevu přišel o nohu, když šlápl na minu v Huertgenském lese. Po návratu do Spojených států se stal obchodníkem.

Zemřel v roce 1963 a v roce 1987 byl odhalen památník v jeho rodném městě Cranford v New Jersey, jen blok od domu, kde se narodil.

 

Legion of Merit - Záslužná legie:

Americké vojenské vyznamenání podle vzoru evropských záslužných řádů. Vyznamenání nezapře inspiraci francouzskou Čestnou legií - jde o pětiramenný kříž bíle smaltovaný s červeným rámováním, mezi rameny je také věnec, zde navíc vyplněný zkříženými šípy. 

Prezident Einsenhower zmínil Culina 10. ledna 1961, v jedné ze svých posledních řečí v roli prezidenta Spojených států, v projevu k Americké společnosti strojních inženýrů:

"Byl tam jeden nenápadný seržant. Jeho jméno bylo Culin a ten dostal nápad. A ten nápad umožnil, že jsme mohli upevnit nože, velké ocelové nože na přední části tanků a s jejich pomocí odříznout násep téměř v úrovni země - na linii břicha tanku - a na malý okamžik průjezdu být i trochu maskováni. A tento nápad byl přenesen ke kapitánovi, potom k majorovi, k plukovníkovi, až se nakonec dostal dost vysoko, aby někdo pro tu věc, pro ten nápad mohl něco udělat - a to byl generál Bradley - a udělal to velmi rychle.

Nejdříve se to zdálo jako šílená věc, takže nikdo z odpovědných nebyl příliš horlivý, mechanici se báli technických potíží a nakonec někdo položil zásadní otázku: "Kde na to všechno chceš najít ocel, co?"

Naštěstí Němci ve snaze zastavit nás při vlastní invazi, osadili pláže i velkými ocelovými "chevaux de Frize"  - velkými kříži, které byly zhotoveny z ocelových tyčí a ty na plážích zůstaly. A měli jsme to, tyhle ostré věci byly použity a fungovalo to moc dobře. Myslím, že nejšťastnější skupiny vojáků ze všech spojeneckých armád té noci byly ty, které věděly, že tahle věc funguje. A fungovalo to parádně."

"Cheaux de frise" – z fr. (chvaux – koně, frise – rozsocháč), jde tedy evidentně o „české ježky“

 Kráječ bokáží je možné vidět v muzeu v Bayeux: Museé Mémorial de la Bataille de Normandie 


zdroj: David L. Robbins; Cesta svobody 

Internet: (uvádíme dva zajímavé odkazy)

http://www.freerepublic.com/focus/f-vetscor/1343370/posts 

http://www.robertsarmory.com/hedge.htm 


foto: Internet, Backgroud,           překlad: Dalibor Filáček               zpracoval: Ivo Filáček