Krvavý hřeben u Vimy

Bitva o hřeben Vimy (Battle of Vimy Ridge)

Boj o hřeben Vimy v roce 1917 byl prvním úspěšným útokem proti německé Hindenburgově linii na západní fronět během 1. světové války. Kanadský sbor zde obsadil více území, než při jakékoliv jiné britské ofenzívě podniknuté v uplynulých válečných letech. Šlo o největší vítězství Spojenců od počátku války. Kanaďané předvedli do té doby nepříliš užívaný způsob ofenzivního boje, který se snažil minimalizovat oběti a jemuž předcházela pečlivá příprava a nácvik na maketách hřebene, vybudovaných v zápolí (vše zásluhou velitele sboru, jímž byl gen. Sir Julian Hedworth George Byng, později První baron Byng of Vimy, vévoda a nakonec generální guvernér Kanady). Využilo se v hojné míře podzemních prací, labyrint tunelů sloužil nejen pro podkopy s trhavinou, ale i jako přístupové a evakuační cesty a také součást ochrany štábů a celých jednotek. Kromě německé sítě tunelů jich sami Kanaďané vybudovali více než 5 km. Svoji úlohu sehrálo i válečné letectvo (eliminace německého leteckého průzkumu, likvidace pozorovacích balónů i přímé útoky na pozemní cíle). Pro podporu útoku bylo opraveno 40 km cest, vystavěno 4,2 km dřevem zpevněných cest a 32 km úzkokolejných tratí. Na dělostřelecké přípravě se podílelo více než 1000 děl, 1 dělo připadalo na 10 m frontové linie a během dělostřelecké přípravy bylo vypáleno milion granátů.

Útok byl zahájen 9. dubna 1917 v 5:30, pěchota postupovala v těžkém rozbahněném terénu pod palbou kulometů a za bojů muže proti muži dosáhla během odpoledne pozic na části hře-benu. Tvrdé boje pokračovaly až do odpoledne 10. dubna, kdy byla obsazena a od Němců vyčištěna kóta 145, nejvyšší a nejdůležitější místo na hřebenu Vimy, místo dnešního velkolepého památníku.

Bitva o hřeben Vimy je velmi významě zapsána do kanadské historie a Kanada je dodnes opravdu hrdá na statečné vystoupení svých vojáků tady, u francouzského Vimy.

Více na https://www.valka.cz/clanek_10898.html

Kanadský Národní památník na hřebenu Vimy

je věnovaný památce příslušníkům kanadského expedičního sboru , kteří padli během první světové války. Slouží také jako upomínka na ty, kteří byli ve Francii zabiti nebo prohlášeni za mrtvé a nemají žádný známý hrob. Památník stojí na kótě 145, nejvyšším bodu hřebene a je vrcholem 100 hektarového areálu, zahrnujícího část bojiště, kde kanadský sbor útočil na hřeben Vimy v rámci bitvy o Arras.
2. června 1940 navštívil památník a zachované zákopy Adolf Hitler a byl fotografován jako propagandistický důkaz, že místo nebude Němci znesvěceno. Fakt, že památník opravdu nebyl poškozen, byl přesvědčivě potvrzen až v září 1944, kdy Velšské gardy Vimy Ridge obsadily.

Autorem památníku je torontský sochař Walter Seymour Allward, práce trvala 11 let. Král Edward VIII odhalil památník 26. července 1936 za přítomnosti francouzského prezidenta Alberta Lebruna, více než 50 tisíc kanadských a francouzských veteránů a jejich rodin. Po rozsáhlé rekonstrukci památník znovu otevřela královna Alžběta II. při příležitosti 90. výročí bitvy dne 9. dubna 2007. 

Součástí pomníku je velké množství stylizovaných prvků, včetně 20 lidských postav.
Přední stěna, obvykle mylně považovaná za zadní, je 7,3 m vysoká a představuje neproniknutelnou zeď obrany.
Skupinová skluptura „Zlomení meče“ - tři mladíci, jeden klečí a láme meč. Představují porážku militarismu a touhu po míru a jde o neobvyklý motiv na válečných památnících. (Původní plán počítal se sousoším, na němž bude nohou drcena německá helma. Allward tento návrh zamítl jako příliš militaristický.)
Sousoší „Soucit Kanaďanů s bezmocnými“ je na severním rohu (jeden muž stojí vzpřímeně, zatímco tři další postavy, postižené hladem nebo nemocí, se krčí a klečí kolem něj. Právě stojící muž prezentuje onen soucit se slabými a utlačovanými).
Nad každou skupinou je jako symbol míru dělová hlaveň zahalená ve vavřínu a olivové ratolesti vytesané do zdi.
Postava zahalené mladé ženy známá jako „Matka Kanada“, stojí na vrcholu čelní stěny a má výhled na Douaiské pláně. Má skloněnou hlavu, oči sklopené a bradu spočívající v jedné ruce a je ztělesněním smutku mladého národa nad smrtí svých synů. Na rozdíl od ostatních soch na památníku byla zhotovena z jednoho třicetitunového bloku kamene a je největším monolitem na památce.
Pod ní, v úrovni zemského povrchu bývalého bojiště, je sarkofág s přilbou Brodie a mečem ovinutým vavřínem.

Přilba Brodie, v Británii úředně nazývaná „ocelová helma Mark I“ a v USA „helma M1917“, byla ocelová bojová přílba navržená a patentovaná v roce 1915 Angličanem Johnem Leopoldem Brodiem. Hovorově se jí říkalo „šrapnel“, „přilba Tommy“, nebo „cínový klobouk“.

Nad podstavcem se schodišti se do výšky 30 m tyčí dva pylony. Dvojité bílé sloupy, jeden s javorovým listem za Kanadu a druhý se stylizovaným květem lilie za Francii, symbolizují jednotu a oběti obou zemí. Na vrcholu pylonů je seskupení postav společně označované jako Chorus. Nejvyšší z nich představují Spravedlnost a Mír. Mír stojí se vztyčenou pochodní, což je nejvyšší bod v místa a širokého okolí.

Naděje, Láska, Čest a Víra jsou umístěny pod Spravedlností a Mírem na východní straně, Pravda a Znalosti na západní straně. Kolem jsou štíty Kanady, Británie a Francie. Vnější stranu každého pylonu zdobí velké kříže.
Na úpatí mezi oběma stožáry je sousoší Obětavost. Mladý umírající voják, hledící vzhůru jako v ukřižování, hodil pochodeň kamarádovi, který ji drží ve vzduchu za ním. Jde o skrytý odkaz na báseň Ve flanderských polích od Johna McCrae, kdy pochodeň přechází od jednoho kamaráda k druhému ve snaze udržet památku na padlé.
Na zadní straně pomníku (mylně považované za přední) jsou vedle chodiště „Truchlící rodiče“ - nalevo matka a napravo otec (pravděpodobně jsou inspirovány sochami od Michelangela na hrobce Medici ve Florencii).
Na vnější pamětní zdi jsou vytesaná jména 11 285 Kanaďanů nezvěstných za bojů ve Francii.
Mezi nimi jsou čtyři posmrtně vyznamenaní Viktoriiným kří-žem: Robert Grierson Combe, Frederick Hobson, William Johnstone Milne a Robert Spall.

přeloženo z https://en.wikipedia.org/wiki/Canadian_National_Vimy_Memorial

sousoší Obětavost mezi pylony	jména padlých	Matka Kanada hledí na Douaiské pláně	Truchlící matka

památník tvoří v krajině impozantní panorama

Součástí areálu je památník Marocké divize, který je umístěn hned u příjezdové komunikace, naproti kanadskému monumentu.

Památník Marocké divize (včetně české roty Nazdar)

Do Marocké divize byla zařazena v květnu 1915 i první ryze česká národní jednotka - rota Nazdar. Tady, na hřebenu u Vimy, v květnu 1915 v podstatě vykrvácela.

Rota Nazdar vznikla dne 31. srpna 1914 v Bayonne jako 1. rota praporu C, II. pochodového pluku Marocké divize Cizinecké legie. Rota tehdy čítala 250 mužů rozdělených do čtyř čet pod velením kapitána Marie Léona Josepha Sallé, který s ní setrval po celou dobu její existence.

Jelikož velkou část této české roty tvořili Sokolové a v jednotce vládla bratrská atmosféra, oslovovali se její příslušníci navzájem „bratře“ a tykali si. Též používali sokolský pozdrav „Na zdar!“, kterým se často nejen při vycházkách po Bayonne vesele navzájem zdravili. Právě pro tento pozdrav začali Francouzi této české rotě C1 říkat rota „Nazdar“.
Jednotka dostala 13. 10. 1914 při přísaze věrnosti slavnostně svůj prapor s českým lvem od města Bayonne. Byl svěřen Karlu Bezdíčkovi, jenž se tak stal praporečníkem jednotky. 23. 10. 1914 rota „Nazdar“ ukončila výcvik a odešla jako součást Marocké divize na frontu u Remeše. 11. 12. 1914 měla již svého prvního padlého, 16-ti letého Lumíra Březovského. 
Počátkem května 1915 byla celá Marocká divize přemístěna do oblasti Artois, kde nedaleko Arrasu byla do předních pozic v rámci divize zasazena i rota „Nazdar“ v sestavě praporu C u 2. pochodového pluku Cizinecké legie.
Spolu se svým plukem se rota Nazdar v dubnu a květnu 1915 zúčastnila bojů v okolí La Targette. Nejvíce se vyznamenala 9. 5. 1915 v bojích o kótu 140 na hřebenu Falaise de Vimy, ležící asi pět km před tehdejšími francouzskými předními pozicemi. Na těchto pěti kilometrech musela francouzská armáda a s ní i rota Nazdar překonat až 5 pásem husté zákopové sítě kolem opěrného bodu zvaného Ouvrages Blancs a dobýt opevněné vesnice La Targette a Neuville Saint Vaast.
Rota Nazdar útočila ve vytyčeném směru v první linii. Útok začal po dělostřelecké přípravě v deset hodin, o hodinu a půl později již rota Nazdar spolu se „svým“ praporem C dobyla kótu 140 na Falaise de Vimy. Francouzi v té době obsadili i celou vesnici La Targette a polovinu vesnice Neuville Saint Vaast. Tyto pozice udržel II. pochodový pluk až do devíti hodin večer, kdy je předal 8. pluku Zuávů.
Ztráty roty Nazdar však byly obrovské – 42 (téměř 17 %) padlých a 133 (přes 53 %) raněných. V bojích byl ztracen i prapor roty, který měl praporečník Karel Bezdíček omotaný kolem těla a zřejmě byl i s ním roztrhán na kusy dělostřeleckým granátem. Podobně vysoké ztráty postihly i prapor C, kde padli všichni důstojníci a zahynuly nebo byly zraněny celkem dvě třetiny mužstva. Ptoto byl prapor C a s ním i rota Nazdar rozpuštěny a přeživší vojáci byli převedeni do jiných jednotek.

Rota Nazdar a její boj o o kótu 140 na Falaise de Vimy patří k významným událostem našich novodobých dějin. Úsilí o samostatné a svobodné Čechy, potažmo Československo dostává reálnou podporu nadšených vlastenců, kteří jsou se zbraní v ruce ochotni položit za tuto ideu nejvyšší oběť.

více na http:www.pamatnik.valka.cz/.... (Pavel J. Kuthan -Bitva u Arrasu 1915)

památník Marocké divize	Dnes je na mohutné pamětní desce, která je věnovaná Marocké divizi, řada dedikačních desek, které jsou věnovány jednotlivým útvarům. Jedna z těchto desek nese český nápis, věnovaný českým vojákům roty Nazdar.	dedikace českým vojákům

Návštěvnické centrum a zákopy

Na příjezdové cestě ke Canadian Memorial Vimy nejprve zaparkujeme u návštěvnického centra, kde je možné získat řadu informací, včetně možnosti nákupu různých materiálu. Ale hlavně je tu jedno z mála míst na bývalém bojišti první světové války ve Francii, kde návštěvník může vidět zákopy (pochopitelně renovované, ale velmi působivé) v terénu, který je zachován v původním stavu a přináší tak poměrně dobrou představu tehdejšího bojiště.

návštěvnické centrum	zachovaný terén bojiště	renovované zákopy v původním terénu	detail zákopů

Celková plocha celého areálu je 100 ha (250 akrů), z nichž většina je zalesněná a nepřístupná pro návštěvníky. Stále se tu totiž objevuje nevybuchlá munice a sestřižený trávník tak není dílem lidských rukou, ale ovcí, které se zde pasou.

Tam, kde je bezpečno, jsou dnes upravené trasy pro pěší, cyklisty i bruslaře či skateboardisty. Lidé tu sportují, procházejí se a relaxují v areálu, který je plný zeleně, klidu a umožňuje krásnou vyhlídku do místního kraje. 

A při vší té pohodě jsou spjati vzpomínkou na ty tisíce padlých.... myslíme si, že o to šlo tvůrcům tohoto památníku především.

z internetu a knih posbíral a z vlastních zkušeností sepsal Dalibor a Ivo Filáčkovi

Foto: Background