Vera Lynn

Vera Lynn

"I was never a glamour girl. I was the girl next door."      

"Nikdy jsem nebyla oslnivá krasavice. Byla jsem holka od vedle."

Úvod
Když jsme zpracovávali náš film z mise po jižní Angli a hledali odpovídající hudební doprovod, narazili jsme na songy britské zpěvačky Very Lynn z oněch "The Blitz Years", válečných let 1940 - 1944, kdy zprvu Británie stála sama proti německým útokům, poté se postupně stala součástí spojenecké Aliance  a dosáhla na konečné vítězství. Vera Lynn svým zpěvem, volbou žánru, neopakovatelnou atmosférou oněch dob a nezaměnitelného soundu svých nahrávek byla tehdejším miláčkem všech anglických, australských, kanadských, novozélandských, indických, barmských i jihoafrických vojáků, kteří společně s Američany bojovali a umírali na všech frontách tehdejšího válčícího světa ve jménu svobody a demokracie. 
 

Bylo zajímavé postupně odkrývat na internetu nejprve její úžasné skladby, pak i životní příběhy, zásluhy ve válečném usílí i úctu, které se stále těší ve Velké Británii a to nejen v médiích, ale i na nejrůznějších anglických diskuzních fórech, věnovaných druhé světové válce.

 

Vera Lynn stále žije a je jí dnes neuvěřitelných 97 let! Ta paní si opravdu zaslouží, abychom se o ní něco dozvěděli.
 

Začátek
Vera Lynn se narodila 20. března 1917 v Londýně.
Dcera instalatéra Vera Margaret Welch vyrostla v londýnském East Endu. Od 7 let už začala vystupovat po různých klubech, zpívala i tancovala. Přijala dívčí jméno své babičky - Lynn, které se pak již natrvalo stalo jejím jménem uměleckým. Školu ovšem opustila již v jedenácti letech, protože začala podnikat turné s různými tanečními skupinami po celé Anglii.
Na počátku 1930 začala mít Vera Lynn úspěch jako zpěvačka a své první vysílání v rozhlase uskutečnila v roce 1935 se slavným orchestrem Joe Losse (Joe Loss Orchestra).  

V roce 1936 vydala první sólovou desku "Up the Wooden Hill to Bedfordshire" (u vydavatelství Crown) a v roce 1937 si zahrála s vynikajícím orchestrem Berta Ambrose (Bert Ambrose and His Orchestra) na rádiovém programu Life from Mayfair a spolupracovala s ním až do roku 1940. Spolupracovala i s Charlie Kunzem, vynikajícím klavíristou amerického původu. Díky tomu všemu se Vera Lynn stala velmi populární, což potvrdila během prvním válečných měsíců v roce 1939 anketa Daily Express, kterou noviny pořádaly mezi vojáky. Ti ji jmenovali na prvním místě oblíbenosti a získala lichotivé označení Forces Sweetheart – něco jako vojenský miláček, miláček vojáků, armádní miláček nebo možná i armádní princezna. Za ní zůstali i populární Bing Crosby a Judy Garland. Vera Lynn

2. světová válka
Přichází 2. světová válka a období největší slávy Very Lynn. V roce 1940, už rok vdaná za Harryho Lewise, klarinetisty a saxofonisty z Bert Ambrose & His Orchestra, který ji dělal manažera, se rozhoduje jít vlastní sólovou cestou. S pomocí producenta Howarda Thomase začala provozovat vlastní radioshow BBC s názvem Sincerely Yours (S pozdravem). Během tohoto pořadu Vera Lynn nejen zpívala oblíbené písně, ale i četla zprávy manželek, přítelkyň a milenek, které zasílaly svým bojujícím manželům a milencům na místa, kde Británie vedla válečnéí akce. (Tak trochu něco jako dnešní rozhlasové písničky od srdce či na přání).  Pro všechny se stala symbolem, který spojuje vojáky s jejich domovem. Byla pro ně ne nedosažitelnou celebritou, ale jednou z nich, takovou „holkou od vedle z domu“. Toto rozhlasové působení a písně, které v té době nahrála, vystihovaly dobu a podporovaly morálku britské veřejnosti. Připoměňme tu např. její slavnou píseň We'll Meet Again (Zase se sejdeme; autoři Ross Parker a Hughie Charles). Vera Lynn tu zpívá: "…nevím kde, nevím kdy, ale vím, že se znovu v nějaký slunečný den setkáme…." a to je právě to, v co věří statisíce mužů i žen Commonwealthu. V roce 1943 byl pak natočen i stejnomený hudební film s Verou v hlavní roli. Totéž platí i pro song The White Cliffs of Dover (Bílé útesy Doverské; slova Nat Burton, hudba Walter Kent), ve kterém Vera Lynn neokázale děkuje letcům Bitvy o Británii ("počkej zítra, až uvidíš letět modré ptáky přes bílé útesy Doverské...."). To vše ji vyneslo na pozici srovnatelnou s dnešními superstar, byla v té době skutečně nejpopulárnější umělkyní Velké Británie. 

Vera Lynn Ale ona jezdila s vlastními živými programy i po zahraničních bojištích, byla v Barmě (v roce 1985 byla dekorována válečným vyznamenáním Burma Star, které je udělováno za válečnou službu během kampaně v Barmě), vystupovala v Egyptě i Indii, koncertovala pro vojáky pod širým nebem.  Vera Lynn

V březnu 1944 účinkovala na letišti Shamsheernugger před bitvou u Kohimy (Byla to jedna z nejtěžších bitev v Barmě, která definitivně zastavila japonskou ofenzívu). Bernard Holden, její hostitel a přítel velmi oceňoval její odvahu a přínos pro morálku vojsk. Sama Vera Lynn vzpomínala pro Guardian, že „…jeden z chlapců říká," Domov nemůže být tak daleko, když jste tady, ".  A protože byly tyto cesty a koncerty veřejností vnímány jako skutečný přínos válečnému úsilí, stávala se ještě více populární a oblíbenou.

Během válečných let natočila i několik filmů, vesměs muzikálů: Rhythm Serenade (1943),  zmiňovaný We'll Meet Again (1943) a One Exciting Night (1944).

Léta poválečná
Po válce – to už měla dceru Virginie Penelope Anne Lewis – pokračovala dále ve vystupování, plnila sály a koncertní síně.  Podařilo se jí bodovat i ve Spojených státech. Píseň Auf Wiederseh'n Sweetheart se vyhoupla v top žebříčcích na první místo. Platilo to i pro Anglii, i když ta v té době ještě žebříčky největších hitů neuváděla. Úspěšná byla i píseň My Son, My Son z roku 1954.
V průběhu padesátých a šedesátých let vystupovala pravidleně v rozhlase i v televizi, její umělecká cesta stabilně pokračovala i v letech sedmdesátých, do roku 1984 vydává celkem 22 alb.
 

Vera Lynn Ocenění
Vera Lynn byla také vždy velmi aktivní v sociální sféře, a to zejména ve prospěch válečných veteránů. Postupně také zakládá celou řadu podpůrných nadací ve prospěch postižených dětí,  je patronkou či předsedkyní různých charitativních sdružení a spolků.
Za své zásluhy se stává nositelkou celé řady vyznamenání i ocenění.  Uveďme jen Řád britského impéria za své nasazení ve 2. světové válce z roku 1959 a dekorování královnou Elizabeth II titulem Dame Commander of the Most Excellent Order of the British Empire, což je uvedení do šlechtického stavu (Dame je ekvivalet k mužskému rytířskému stavu a oslovení Sir) z roku 1975.  V roce 2000 byla označena jako Angličanka, která nejlépe symbolizuje ducha dvacáteho století.

Současnost
Dnes už nemá zájem zpívat a vystupovat, věnuje se malování akvarelů. Žije v Ditchlingu, hrabství Sussex, v blízkosti své dcery Virginie. Její milovaný manžel Harry Lewis zemřel v roce 1999.
V roce 1995 Vera Lynn zpívala u Buckinghamského paláce na slavnostním ceremoniálu k 50 výročí V-Day, Dne Vítězství. Bylo to její poslední známé veřejné hudební vystoupení.
O deset let později, v roce 2005, probíhal podobný koncert na Trafalgarském náměstí v Londýně. Vera Lynn tu nečekaně vystoupila a přednesla projev, ve kterém uctila veterány 2. světové války a apelovala na mladší generaci, aby nikdy nezapomněla na oběti předchozích generací a pak společně s ostatními zazpívala svoji slavnou "We´ll Meet Again - ještě se setkáme."
Ve svém projevu Vera Lynn mimo jiné řekla: "Tihle kluci dali všanc své životy a někteří přišli domů těžce zraněni, a pro některé rodiny už nikdy nebyl život takový, jako předtím. Vždy bychom na to měli myslet, nikdy bychom neměli zapomínat a naše děti bychom měli učit uchovat toto vše ve své paměti."

V roce 2009 se Vere Lynn podařil pozoruhodný návrat do britských hitparád.
Ve svých 92 letech se stala nejstarším umělcem, který kdy dosáhl v hitparádě na první místo a měla nejprodávanější album v zemi – kolekce We'll Meet Again - The Very Best of Vera Lynn.
Ve stejném roce vydala také svoji monografii  Some Sunny Day (v názvu je odkaz na slunečný den ve kterém se všichni sejdeme z textu písně We´ll Meet Again).
Už předtím vydala dvě monografie: Vocal Refrain (1975) a We'll Meet Again (1989).
Vera Lynn

A ještě dodejme, že vzpomínku Vere Lynn věnuje i skupina Pink Floyd na svém slavném albu Wall z roku 1979, skladba s názvem Vera je vztahem leadra kapely Rogera Waterse k válce a svému otci, který padl u Anzia v roce 1943. (viz níže - poslední skladba v seznamu)

Závěr
Christopher Howell v recenzi na její album Vera Lynn: We’ll Meet Again – The Early Years, 1937-1943 mimo jiné uvádí:

„Myslím, že se nemýlím, když řeknu, že úspěch Very Lynn byl v podstatě omezen jen na anglicky mluvící svět. Myslím, že nikdy nebyla mezinárodní celebritou v pravém slova smyslu, jako třeba Edit Piaf, jejíž hlas zasahuje hlubší a více znepokojující oblasti naší duše. Vera byla světlem a inspirací mnoha lidem, a toto její kouzlo nelze ničím zastínit.“

O tom, že její písně mají skutečně své jedinečné kouzlo, se můžete sami přesvědčit.

Uvádíme několik odkazů na portál Youtub, kde je celá řada jejích dalších titulů a také i níže uvedené v různém provedení.

Snad Vás písně Very Lynn osloví, stejně jako nás a stanou se častým doprovodem Vašeho brouzdání po Internetu za fakty a dokumenty druhé světové války.

Skladby a dokumety na Youtube:

The White Cliffs of Dover (slavné Bílé útesy doverské):
http://www.youtube.com/watch?v=_FawMg0NXpg
We'll Meet Again (neméně slavná Jednou se sejdeme):
http://www.youtube.com/watch?v=cHcunREYzNY
Auf Wiederseh'n Sweetheart (vítězná z americké hitparády):
http://www.youtube.com/watch?v=8WsuLH4sulA
Wish me luck, as you wave me goodbye, video z filmu Venus fra VESTO 1962:
http://www.youtube.com/watch?v=-_f5NbPOOGE
z černobílého filmu After the Rain:
http://www.youtube.com/watch?v=xb2CLOkQTpw
Swingtime! If I didn't care ! Nahrávka s Ambrose Orchestra:
http://www.youtube.com/watch?v=pF6P70tseZw
It Doesn't Cost a Dime z filmu Rythm Serenade 1943:
http://www.youtube.com/watch?v=vw57ZeBTzvw
po válce nazpívaná hymnická Land of Hope and Glory (Země naděje a slávy):
http://www.youtube.com/watch?v=QlxSPdRzx5w
swingová z roku 1943 It's so easy to say Good morning (Je tak snadné říci Dobré ráno),
opět nahrávka s Ambrose Orchestra:
http://www.youtube.com/watch?v=Taqzp7J4xgg
a velký MIX skladeb Very Lynn:
http://www.youtube.com/watch?v=iB6oPLOGV_0&list=RDxb2CLOkQTpw

a konečně skladba Vera z alba Wall od skupiny Pink Floyd

http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/pink-floyd/vera-34030

Odkazy, ze kterých bylo převážně čerpáno:

http://www.biography.com/people/vera-lynn-21229673?page=1
http://www.historylearningsite.co.uk/vera_lynn.htm
http://en.wikipedia.org/wiki/Vera_Lynn
http://www.musicianguide.com/biographies/1608004524/Vera-Lynn.html
http://translate.googleusercontent.com/translate_c?depth=1&hl=cs&prev=/search%3Fq%3Dvera%2Blynn%26espv%3D210%26es_sm%3D122&rurl=translate.google.cz&sl=en&u=http://www.musicianguide.com/biographies/1608004524/Vera-Lynn.html&usg=ALkJrhgSXkgG_OsNL1lNnUasM3KVLnBRTg#ixzz2m3xMLcHa
http://www.musicweb-international.com/nostalgia/2003/Mar03/Vera_Lynn.htm

____________________________________________________________

Ivo Filáček, prosinec 2013, foto Internet