Znak polského letectva

Szachownica lotnicza

- označení Polských leteckých sil neboli znak Sil powietrznych

znaky polského letectva

NAŘÍZENÍ:
Letadla polské armády budou mít na v předem vyznačených místech znak závazně široký 60cm2, rozdělený do 4 stejných oblastí. V levém horním a pravém dolním rohu budou pole barvy karmínové, v levém dolním a pravém rohu pole bílé barvy.
Waršava, 1. prosince 1918.
Náčelník štábu: Adam Nieniewski, ppłk.

Tento záznam vyšel v položce 204, v devátém vydání polského Věstníku Ministerstva nařízení vojenských záležitostí dne 7. 12. 1918 a posvětil tak emblém, který se v polském letectvu používá dodnes.

Za dobu své existence znak prošel různými úpravami a transformacemi, ale stále se i po 95 letech objevuje na vojenských letadlech, za jejichž kniply seděli a sedí polští piloti.

Z osobního znaku na symbol státu

Když se začali za 1. světové války masověji využívat letouny, nastal brzy problém s jejich identifikací a rozlišením, kdo je vlastně přítel a kdo protivník. Vedle různé kamufláže, podkladových nátěrů a barev využívali piloti i své vlastní identifikační znaky.

Člověk, který přímo souvisí s historií polské šachovnice, byl poručík Stefan Stec. Narodil se ve Lvově v roce 1889, studoval na místní univerzitě (titul inženýr).

Stefan Stec

Po vypuknutí 1. světové války byl povolán do c. a k. armády, sloužil u pěchoty, jednotky průzkumní-ků. 1.listopadu1915, opustil pozemní služby a vstoupil do slavné letecké školy ve Wiener-Neustadt, po dokončení výcviku se stal letcem - pozorovatelem. Stec zpočátku sloužil na ruské frontě, kde mu byl přiznán první sestřel (Nieuport) a byl povýšen na poručíka. Na jaře 1918 se rozhodl stát stíhacím pilotem, a po absolvování příslušných kurzů nastupuje ke třetímu leteckému uskupení letectví (Flik 3/J). A právě tady se Stec rozhodl mít osobní znak, stejně jako ostatní piloti. Tak se zrodila červená a bílá šachovnice. Stec si je namaloval na obou stranách korby svoho letounu Albatros D.III (OEF), s číslem 253.08. Zajímavé je, že znak namalovaný na jedné straně, má svůj obraz na straně druhé nakreslen zrcadlově.

 



   Albatros D.III (Oef), pilot Lt. Stefan Stanislaw Steć, Flik 3J, Tirol Front, during 1918.

V té době Stec bojoval na rakousko – italské frontě, se základnou na letišti Romagnano a zůstal tu skoro až do konce války. Až v říjnu 1918 přijíždí do Lvova, kde je členem polské vojenské organizace.
Je to čas propukajích polsko ukrajinských konfliktů, Lvov je obležen a 15. listopadu 1918 uskutečňuje Stec, již ve službách nového polského státu, let z obleženého Lvova do Waršavy, aby předal informace hlavě státu Jozefu Pilsudskému. Jeho letoun, označený červenobílou šachovnicí, se natolik zalíbil veliteli polských vzdušných sil, plukovníku Hipolitu Łossowskiemu, že se rozhodl využít jej pro realizaci primárních charakteristických znaků polského letectva. V té době byly polské letouny označeny různými prvky v červené a bílé - zlomená barva diagonálně (Skupina Varšava), pruhovaný bílý a červený (letka Lvov), červená písmena s bílým čtvercem (letka Krakov.

 

DALŠÍ OSUDY ŠTEFANA STECE

V následujících měsících pokračoval v bojích v rámci 6ti členné letky 3. perutě Lvovské letecké skupiny. V lednu 1919 pak byl poslán do Vídně, aby pořídil nákup letadel. V dubnu převzal velení 7. letky, které velel až do poloviny října 1919, kdy jej armáda vyslala na studium do Ecole Superieure d'Aeronautique v Paříži.

Po absolutoriu v září 1920 se vrací do Polska a zapojuje se do vytváření polského letecké průmyslu.

 

hrob stefana stece

Zahynul při letecké havárii na letišti Mokotów ve Varšavě 11. května 1921. Je pohřben ve Lvově, na hřbitově Obránců Lvova.

Ve službách rakouské armády Stefan Stec sestřelil tři letadla, hovoří se o dalších 4 sestřelech letadel a 2 balónů, nicméně nejsou zcela doloženy. Ve službách polského letectva potvrzuje další dva sestřely, takže celkový počet jeho vítězství – 5 - je obecně považován za minimální k dosažení čestného titulu „letecké eso“.

Byl oceněn mj Řádem Virtuti Militari, 3x Válečným křížem a vavřínovým věncem Insignia Pilot Field.  Dále Řádem třídy Železné koruny III s válečnou dekorací, 2x stříbrnou medaili za chrabrost a pruským Železným křížem druhé třídy.

Šachovnice byla nejprve malována na celou šířku křídel, také se barevně nedodržovaly zadané parametry.

Upřesnění následovalo výnosem prezidenta republiky:
"Šachovnicí polského letectva je čtverec rozdělený do čtyř stejných oblastí, z nichž čtverce horní vlevo a vpravo dole jsou červené barvy s bílým okrajem, spodní levý a pravý horní čtverce jsou bílé s červeným okrajem. Poměr ráfků na pole je 1: 5."

Po dalších 70 let zůstává šachovnice v podstatě ve své podobě, byť bylo často odborníky poukazováno na „neheraldický“ zjev šachovnice, která by měla být otočena o 90 stupňů, aby červené pole bylo nahoře po pravé straně
Během druhé světové války používali polští letci (ale i motorizované jednotky) národní znak jako doplněk k identifikačním znakům té spojenecké armády, jejíž byli součástí (britské, francouzské a sovětské).

V následujících letech se podstata tohoto znaku nemění, dokonce ani komunistický režim nedokázal vtěsnat do znaku nějaký ten „rudý“ symbol, pěticípou hvězdu kupříkladu…

Až v roce 1993 byl představen nový model znaku, tentokrát skutečně otočený o oněch zmiňovaných 90 stupňů. Přesnější heraldicky, nicméně ignorující 70ti letou tradici.

 

Szachownica lotnicza slaví v letošním roce své 97. narozeniny. Tato polská, červeno - bílá šachovnice je jedním z nejzajímavějších národních symbolů používaných ve vojenském letectví na světě. Kromě charakteristického rozložení a barvy, má v sobě i důstojnou tradici vojenskou, kterou vybudovaly generace polských vojenských pilotů a na které může být Polsko právem hrdé.

znal polského letectva

odkazy:
http://kuriergalicyjski.com/historia/upamietnienia/54-historia-biao-czerwonej-szachownicy?showall=1&limitstart=

http://histmag.org/Bialo-czerwona-szachownica-od-95-lat-na-polskich-samolotach-8773

______________________________________________________________________________________

foto: Background, Internet

zpracoval: František Macek, Ivo Filáček                             zveřejněno 20. prosince 2015