Ostrava 2015

Black Hills

Začíná se stávat milou tradicí, že se na Ostravsku u příležitosti Dne veteránů setkáváme s přáteli z Black Hills. I letos jsme - v poměrně hojnějším počtu než vloni (viz mise Black Hills 2014) - vyrazili směrem na východ, až k "ocelovému srdci republiky".

V pátek 6. 11. se podařilo téměř synchronizované setkání našich dvou vozů u zamčené závory v lese Black Hills; sofistikovaný zámek překonal nakonec Igor pomocí svých dvakrát zalomených prstů zneuznaného klavíristy. Následovalo vřelé přivítání, pohodový večer plný nosných témat, řada přípitků a zdravic a potom poměrně krátká noc.

Dolní oblast Vítkovice

Sobotu 7. 11. zahájila ráno procházka s dvěma „domorodými průvodci“ přes potok Jasénka po lávce za zajímavého vyprávění Sandyho, potom kousek podél řeky Opavy a malý okruh včetně návštěvy ustájených koní. Všude bylo bylo krásně a barevně, zkrátka podzim čaroval.

V určený čas vyrazila kolona vozidel, obsazená převážně maskáčovými muži, směrem na Vitkovice. Chceme poznat průmyslovou podstatu Ostravy, tedy poznat Dolní oblast Vítkovice a k tomu i další místa ve městě, zvláště ta památná z hlediska vojenské historie.

Unikátní spojení dolu (v tomto případě dolu Hlubina), koksovny a vysoké pece (pec č.1) soustředěné na jednom místě bylo v Evropě raritou; dnes je celý tento průmyslový komplex Národní kulturní památkou ČR. Šikovná průvodkyně nám během dvouhodinové prohlídky vypráví historii ostravských hutí včetně pěkné povídky o nevybuchlé bombě v plynojemu, vyveze nás na vysokou pec, radí, velí, umravňuje, prostě stará se, "robka fajna", vzorně o tu hordu nevycválaných chlopů.

Několik poznámek k viděnému:

• Pojízdný mísič „veronika“ - dvanáctinápravový vůz pro přepravu tekutého železa o teplotě 1 500°C od vysoké pece do ocelárny. Strusku odváží ke zpracování, nebo na skládku, vedle ní stojí výklopník „koliba“.
• Šikmý výtah „skip“, dnes výtah, který nás vyvezl na vyhlídkovou plošinu.
• Nad vyhlídkovou plošinou kavárna Bolt café.
• Sestup dolů kolem technologie na jednotlivých patrech, pohled na chlazení, do nístěje i na zařízení k odpichu. Nakonec dispečink vysoké pece (ovládání "mozaika", 80, léta).

"veronika" a "koliba"	"skip"	Bolt café

Vyprávěl nám Martin alias "Čípek", že když bylo surové železo mezi Novou hutí a Vítkovicemi přepravované po kolejích a byla noc, z otvorů veronik svítily sloupy světla jako z reflektorů a po průjezdu soupravy se kolem citelně oteplilo. 

Vilém Stanovský

V areálu bývalého dolu Hlubina postojíme u pamětní desky generála Viléma Stanovského, připomínající zakladatele československého vojenského letectva. Tento rodák z Ostravy (27.3.1896), vyrůstal v hornické kolonii Dolu Hlubina. Jako dobrovolník se účastnil za 1. světové války bojů na francouzské frontě v řadách čs. roty Nazdar, po leteckém výcviku se stal stíhačem. Patřil mezi zakladatele československého vojenského letectva a byl poradcem prezidenta T. G. Masaryka. Od března 1939 organizoval odbojovou skupinu Obrana národa, za což byl vězněn a deportován do koncentračního tábora v Dachau. Po 2. světové válce velel v hodnosti brigádního generála letecké brigádě v Praze. Po roce 1948 byl komunisty pronásledován, vězněn a mučen. Plně rehabilitován byl až v roce 1972, dva měsíce poté 11. 7. v Praze zemřel. V roce 1967 mu na přehlídce v Paříži prezident Charles de Gaulle potřásl rukou a řekl: „Vím, kdo jste, generále, a vím, co jste vykonal.“

Hned vedle je na zdi domů deska se jmény horníků z Jámy Hlubina, kteří za protektorátu položili své životy.

Památka příslušníkům RAF

Kolona aut pak zkratkami, které znají jen domorodci, dojede k místu připomínajícímu jeden z cílů naší letošní mise (viz mise Severní cesta 2015). Stojíme u pomníčku věnovanému památce Gordona A. Kiddera a Thomase G. Kirbyho–Greena, pilotů RAF, účastníků Velkého útěku ze Saganu, popravených v Ostravě-Hrabůvce. Pomník u kostela Panny Marie, Královny posvátného růžence (Hrabůvka, Metodějská ul. 170), stojí nedaleko místa, kde byli oba váleční zajatci zavražděni ranou do týla.

Pozdní oběd a pauza v podniku Pizzerie Ježek, Klegova 771/19 Ostrava, Hrabůvka. Vřele doporučujeme! 

Most Miloše Sýkory

Cestou vyhlídková jízda kolem radnice s věží, kolem cihlového evangelického kostela, starých jatek, Stodolní ulice, městského centra, kde kdysi bývala koksovna Karolína. Pohled na „Ostravské Hradčany“. Potom už Bazaly a sjezd k Ostravici.

Zastavujeme pod mostem, který nese jméno Miloše Sýkory, mladíka, jenž měl podle některých verzí tento most zachránit přerušením demoličních náloží. Věřme, že je to verze pravdivá.

Vilém Stanovský	pomník letců RAF	most Miloše Sýkory

Památníky Obětem války

Přes křižovatku, na předmostí Slezské Ostravy, je pak pomník Obětem 2. světové války, klasický T-34 na podstavci s věží mířící přes most. Spíše je to ale věnováno vojákům 1. československé samostatné tankové brigády, která se podílela na osvobozování Ostravy.

Už poměrně za šera projdeme ještě k památníku a mauzoleu Obětí 2. světové války a vojákům Rudé armády, Komenského sady, Moravská Ostrava. Byl odhalen v roce 1946. Je v něm uloženo 668 uren s popelem vojáků Rudé armády a občanů Ostravy, kteří padli při osvobozování města. Za pomníkem je 11 hrobů vojáků Rudé armády a hrob hrdiny SSSR kpt. Štěpána Vajdy. 

Black Hills

A pak je na Black Hills veselo, přichází i překvapení večera, ve své rubašce vchází řadový sovětský voják s typickým vakem na zádech a samopalem PPŠ-41 Špagin přes urostlá prsa. Pravda, v tlumoku má mobil, ale také pravou a nefalšovanou vodku samohonku. Urááá!

V neděli 8. 11. velké loučení a už se domlouvají další společné akce. Jedno naše vozidlo navštěvuje při zpáteční cestě těžké opevnění MO 18 u Darkoviček, kde sloužit v roce 1938 rotný Jaroslav Švarc, pozdější člen paravýsadku TIN. Jaroslav Švarc patří k hrdinům statečného odporu parašutistů v Resslově ulice v Praze.