Bitva u Kurska Bitva u Kurska Bitva u Kurska

1. část

Stručný přehled událostí od vstupu SSSR do války s hitlerovským Německem

1941   

22. 6. 1941 je spuštěn plán Barbarossa – útok na Sovětský Svaz.
Do pohybu se dává 120 německých divizí, 3 miliony mužů, 3550 tanků a samohybných děl, 2770 letadel.

Před útokem byla provedena reorganizace německých divizí a jejich počet navýšen. Ovšem navýšení bylo doprovázeno snížením úderné síly jednotlivých divizí. Při západním tažení měla každá divize 1 tankovou brigádu (1 pluk 160 tanků, 2 pluk 160 tanků, celkem 320 tanků)

Nyní jeden pluk se 160 tanky vyčleněn a „kolem“ něj je vytvořena nová divize. Počet je tedy navýšen, ale tanková síla divize se snižuje.

Celkem mají Němci zhruba o 800 tanků více než při západním tažení.

Sovětská armáda má v červnu 1941 300 divizí a 24 000 tanků.
V prvních pěti dnech pronikají Němci do hloubky 322km ruského území.
Německý wehrmacht je členěn na 3 skupiny armád (celkem 7 armád, 4 tankové skupiny se 17 tankovými divizemi a 13 motorizovaných divizí)
    • skupina armád – Sever
    • skupina armád – Střed
    • skupina armád – Jih
Útok na jihu vykazuje proti ostatním pomalejší průběh, německý hlavní stan OKW (Obrekomando der Wehrmacht) vede debaty o strategicky hlavním směru – zda Moskva či Kavkaz. Tyto debaty vedeny skoro 2 měsíce. Jako hlavní je určen nakonec směr Moskva, to už ale bylo září a pomalu začínalo špatné počasí. (6. října 1944 napadl první sníh.)
Německé východní tažení v roce 1941 vrcholí operací Tajfun – snahou dobýt Moskvu.
6. prosince 1944 podniká generál Žukov protiofenzívu a v průběhu bitvy o Moskvu německý postup zastavuje. Němci poprvé špatně odhadují velikost sovětských záloh i obecně schopnost ruského potenciálu v lidech i materiálu.

1942   
prosinec 1941 – duben 1942:
Odstupují velitelé všech tří skupin německých armád.
   •   Uskupení Jih – Rundstedt, nastupuje Reichenau
   •   Uskupení Sever – von Leeb, nastupuje Küchler
   •   Uskupení Střed - Bock , nastupuje von Kluge

Přijat plán pro letní tažení 1942:
Místo očekávaného útoku na Moskvu je hlavní útok směřován na jih – na Kavkaz. Tento směr sleduje dva cíle - zisk ropných polí a možnost z jihu přes Stalingrad opět zaútočit na Moskvu.
Německé velení naplánuje peraci Blau k obsazení a postupu na jih. Její realizací jsou Rusové zaskočeni a ustupují.
Jedním z výsledků tlaku Němců ve směru na jih je postup na levém křídle od Charkova směrem ke Stalingradu.

19. srpna 1942 6. armáda se 4. tankovou zahajují útok na Stalingrad, zpočátku poměrně rychlý postup je ale postupně zpomalován. 23. 8. 1942 zahájena konečná ofenzíva k dobytí Stalingradu – 6. armáda (von Paulus) ze severozápadu, 4. armáda z jihozápadu.

Několik údajů k Bitvě u Stalingradu

·         19. - 20. 11. 1942 protiúder Sovětské armády

·         23. 11. 1942 uzavřen kruh kolem německé 6. armády

·         12. – 18. 12. 1942 protiútok von Mansteina z jihozápadu, zůstal asi 50km před 6. armádou.

·         10. 1. 1943 závěrečný útok na Němce u Stalingradu

·         31. 1. 1943 kapitulace maršála von Pauluse

Čelisti armád se ale nesevřely, dochází ke stále urputnějším bojům a současně pro obě strany vzrůstá význam a symbolika místa, podobně jako tomu bylo u Verdunu v roce 1916.
Zároveň s probíhající stalingradskou bitvou dochází ke stahování Němců od Kavkazu, způsobeno je to tlakem Rusů, ale i vznikajícím ohrožením pravého křídla a možností velkého obklíčení.

1943   
Pro Němce přetrvává nebezpečí možného kavkazského kotle, sovětská vojska vedou sérii stálých útoků, Němcům se ale daří vždy vyklouznout z obklíčení a stahovat se. Využívají při tom moderní formy obranných bojů, které jsou velmi účinné.
Rudá armáda mění taktiku a přizpůsobuje ji novým poměrům – údery po celé délce fronty, střídavě, neočekávaně, často měněný rytmus útoků. Ty jsou ne vždy vedeny v přímém směru a tak se nepodstatné cíle nečekaným útokem mění ve strategicky důležitá místa. Tato taktika nutí nepřítele udržovat síly po celém úseku fronty.
V té době dochází k osvobození Leningradu (17 měsíců obklíčení).
První únorový týden Sověti obklíčili Kursk a 7. 2. 1942 je město dobyto.
Němci obsazený Charkov je Rusy ohrožen ze severu, následuje další ruský útok z jihu od Charkova, 16. 2. 1943 generál Golikov se svými vojsky Charkov dobyl.
Pak ale Rusové útok zastavují. Je tu obtížný jarní terén, logisticky náročná doprava, při rychlém postupu si zcela odhalili týl své armády a také Němci se konečně zastavili a koncentrovali síly.
Generál von Manstein první březnový týden naplánoval a provedl protiútok a následnou ofenzivou Rusy zatlačil zpět za Donec a Izjmu, 15. 3. 1943 opět dobyt Charkov, v dalším ofenzivním postupu Němci obsazují Bělgorod.
A protože Němci nadále drží také severně položené území v oblasti města Orel (Orelský výběžek) vzniká mezi těmito dvěma územími 250km široký a 160km hluboký Kurský výběžek.
Tento úspěch u Charkova odsunul pro OKW důvody ke stažení jednotek a vyrovnání fronty a navíc pro německá vojska vznikla i zajímavá výchozí pozice pro úder na Kursk.

Operace Zitadelle (Citadela) 

Němci zvažují možnost útočné operace proti kurskému oblouku od března 1943. Seříznutím oblouku by se zkrátila fronta o 250km a uvolnilo by se 18 – 20 divizí. Zároveň je ale ve hře i obrana stávající fronty v očekávání ruské ofenzívy, neboť charakter fronty esovitě prolomené v orelském a kurském oblouku nabízela tutéž možnost i Sovětské armádě. Vedly se spory a diskuze o útočné nebo obranné strategii, hlavním zastáncem útočné varianty a hlavní slovo má náčelník generálního štábu pozemního vojska generál Kurt Zeitzler, který nakonec tuto strategii u Hitlera, jako vrchního velitele německé branné moci, prosadí.

Původní a optimální termín útoku s jarním táním byl původně stanoven na 3. 5. 1942. Ovšem v tu dobu nebyli Němci připraveni, nebyly doplněny stavy a materiál. Do výzbroje se zaváděly nové zbraně. Byly to především tanky typu Panther a nejmodernější těžké tanky Tiger, dále např. nové verze vynikajících lehkých kulometů MG42. 

15. 4. 1943 vydává Hitler operační rozkaz č. 6 kde je dána priorita operaci Citadela.

Cílem je soustředěným útokem z prostoru jižně od Orla (severní směr) a z prostoru Bělgorodu (jižní směr) obklíčit a zničit sovětská vojska v prostotu Kurského výběžku. Hlavní pásmo sovětské obrany mělo být překonán jedním úderem běhen dvou dnů a do čtvrtého dne se měla obě uskupení německých vojsk spojit východně od Kursku.
K operaci Citadela bylo vyčleněno a shromážděno celkem 900 000mužů v 50 divizích (z toho 16 tankových). K dispozici bylo 10 000 děl a minometů, 2700 tanků a samohybných děl. Připravena byla dvě letecká uskupení – 6. letecká flotila (600 letadel) a 4. letecká flotila (1000 letadel).

Luftwaffe mají v tu dobu na všech válčištích celkem 6000 letadel, ovšem jen necelou polovinu mohou použít na východní frontě, ostatní musí vázat ve Středomoří a v západní Evropě.

Na východní frontě už ale Němci nemají absolutní nadvládu – v květnu a v červnu proběhly rozsáhlé letecké operace vedené ze strany sovětského letectva. Luftwaffe tehdy ztratila na východní frontě od dubna do června 1943 až na 3700 letadel a s tím spojený počet vycvičených a zkušených pilotů

Po více než dvouměsíční prodlevě od plánovaného původního termínu spuštění bylo rozhodnuto, že operace Citadela bude zahájena 5. 7. 1942.

Severní útok zajišťovaly armády z armádního uskupení Střed (von Kluge) a to konkrétně 9. armáda pod velením generála Waltera Modela. Za ním stála 2. armáda, která zajišťuje obranu orelského oblouku. Celkem je tu soustředěno 700 000 mužů, 2400 tanků a samohybných děl, 1800 letadel.
Jižní útok spadá pod velení armádního uskupení Jih (von Manstein). Útokem je pověřena 4. tanková armáda (generálplukovník Hermann Hoth) a samostatné uskupení Kempf (generál Werner Kempf). Tyto armády mají k dispozici na 4000 tanků, 7000 děl a minometů a skoro 2000 letadel.

Erich von Manstein Günter von Kluge Walter Model Hermann Hoth Werner Kempf
Erich von Manstain Günter von Kluge Walter Model Hermann Hoth Werner Kempf

Na sovětské straně  

I na sovětské straně se zvažují dvě koncepce – útočná a obranná, dalo se lehce vydedukovat, a potvrzovaly to i zpravodajské informace, že Němci mají podobné dilema. I oni váhají mezi ofenzívou a defenzívou a otázka zněla, zda udeřit první, než stačí nepřítel soustředit síly nebo vyčkat, udržet nápor a až se útok otupí, vyrazit do protiofenzivních úderů.
Nakonec Hlavní stan (hlavně díky generálu Žukovovi) rozhoduje pro variantu druhou – realizovat členitou obrana a připravit následné protiofenzivní útoky.

Britský pohled

generálporučík G. Le Q. Martel – o zkušenostech od Alamejnu:

„Je lepší sevřít půlky na obou stranách tankového průlomu a využít rezerv k upevnění křídel průlomu jako nepřímé překážky než čelit frontálně.“

Začalo tedy budování několika pásmové obrany, výcvik jednotek, tvorba záloh a zásob. Strategie byla jednoznačná – vyčerpat a unavit Němce, ničit mu jeho údernou sílu, zvláště tankovou a pak s čerstvými zálohami vyrazit do protiútoku.

V průběhu dosavadních válečných let dochází na ruské straně k mnoha kvantitativním, ale hlavně kvalitativním změnám. Zlepšila se výzbroj i výstroj vojáků, na vyšší úroveň se dostává konstrukce a výroba zbraní – pušky, dělostřelectvo, raketové zbraně. Produkují se výtečné střední tanky T-34 a těžké tanky KV-1. Důležité jsou stále dodávky Spojenců, hlavně automobilní technika.

Nová generace ruských velitelů je oproti německým mladší, aktivnější a také bezohlednější. Stalin dává své velitelské garnituře větší volnost v rozhodování, než to činí Hitler a i proto se zlepšila úroveň ruského velení i strategického myšlení, organizace a výstavba tankových a leteckých armád je efektivnější a pružnější.

Kladem je i jistá obecná primitivnost - ruský voják přežije tam, kde jiný nevydrží.

Organizace obrany celého pásma fronty od orelského výběžku přes kurský výběžek až po jeho jižní křídlo bylo následující:

Proti orelskému výběžku stojí a severní křídlo kurského výběžku kryje

  • Západní front (Sokolovskij)
  • Brjanský front (Makarjan Popov)

Obrana samotného Kurského oblouku:
severní polovina oblouku – 95km

  • Střední front (generál Konstantin K. Rokosovskij); 1500 tanků, 500 v záloze

jižní polovina oblouku – 164km

  • Voroněžský front (generál Nikolaj F. Vatutin) 1700 tanků, 630 000 mužů, 8700 děl a minometů

jižní křídlo kurského výběžku kryje

  • Jihozápadní front (generál Rodion Malinovskij)
  • V záloze za Voroněžským frontem je připraven Stepní front (generál Ivan S. Koněv)

Celkem je připraveno 1,3 miliony mužů, 3400 tanků a samohybných děl, 2100 letadel
Obranná opatření u Kurska byla nejdokonalejší, jaká Rusové do té doby vytvořili, bylo hustě členěné do hloubky v několika liniích.

Organizace obranných linií:
1. hlavní linie odporu (3-5km široká; 3 – 5 řad zákopů)
2. první linie obrany armády
3. tři linie na stupni frontu (15-20km za hlavní linií)
4. linie záložní (15km za těmito liniemi)
5. poslední zajišťovací linie
Organizace sledu jedné linie:
• minová pole a drátěné zátarasy
• protitanková děla (hustota hlavní až 35 na 1km)
• rotní ohniska odporu – 4-6 protitankové pušky, tanky, samohybná děla, okopy

Bitva u Kurska - obranné linie

Střední front:

5000km zákopů, celkem přes 400 000 min a fugasů (druh improvizované miny), jen v úseku 13. a 70. armády nataženo 112km drátěných zátarasů.

Voroněžský front:

83 912 okopů, 5322 velitelských a pozorovatelských stanovišť, 17 505 úkrytů a zemljanek, položeno 637 500 min a postaveno 593km drátěných zátarasů, délka zákopů činila celkem 4240km.

V době bitvy u Kurska mají Rusové k dispozici na 2000 letadel, výraznou nadvládu ale nemá ani jedna strana.

Včetně záloh k dalším operacím mají Rusové k dispozicie na 20600 tanků, ovšem německé tanky jsou dokonalejší. 

Převaha Sovětů byla až 4:1, přesto vládla ve velení určitá nejistota i nervozita. V červnu údajně tajně jedná Molotov s Ribentropem, ovšem nejen, že se nedohodnou, ale navíc se snad o jednání dozvěděli Spojenci a Rusové i tak jednání museli přerušit. (tuto informaci ale většina pramenů popírá…)

Celkem 1 300 000 sovětských vojáků a 3700 tanků čeká na 800 000 německých mužů a 2700 tanků zhruba ve stejných pozicích, ve kterých proti sobě stáli před dvěma lety.

Před zahájením bitvy  

Dva frontové oblouky, které vytvářejí orelský a kurský oblouk, procházejí terénem mírné pahorkatiny, která se nazývá Středoruská vrchovina

To, že Rusové věděli, nejprve neurčitě, posléze se stále větší jistotou a nakonec dostali dokonce hodinu před útokem jistou informaci o jeho zahájení, znamenalo pro Němce ztrátu momentu překvapení.

Útok je naplánován 5. 7. 1943 na 3. 00hod
Už 4. 7. 1943 se na jižním úseku jednotky německé 4. tankové armády snaží obsadit strategicky vhodná výchozí místa k nadcházející ofenzívě a dochází k místním střetům.

Rusové se s jistotou dozvědí o termínu útoku po půlnoci 5. 7., rychle se rozhodují a ve 2.00hod zahajují na obou úsecích – jižním a severním - dělostřelbu, Němci jsou nuceni na obou úsecích útok odložit o 2-3 hodiny.

 <<úvod  - 2. část>>


zpracoval, mapy: Ivo Filáček                        uveřejněno 23. května 2013 

Bitva u Kurska Bitva u Kurska Bitva u Kurska