4. část

německé zbraně u Kurska:

německý střední tank PzKpfw IV	německý střední tank PzKpfw III	samohybné dělo Sd Kfz/9

Tankové střety se odehrávaly ve stepní krajině, zbrázděné úžlabinami, sevřené na jedné straně řekou Psjol a na druhé straně železničním náspem. Boje vzplály západně od Prochorovky, kde operovaly hlavní síly 5. gardové tankové armády a na jižním směru od Prochorovky, kam už v noci dospěly vyčleněné zálohy.
Tankové sledy se do sebe vklínily za plné jízdy. Na malé ploše se smísilo obrovské množství tanků a samohybných děl a bojovaly proti sobě v nejtěsnější vzdálenosti. Tanky do sebe narážely, osádky sváděly boje muže proti muži. V tancích po zásazích vybuchovala munice, věže tanků létaly desítky metrů. Celé bojiště zahalil hustý dým.
Tři hodiny trvala kupříkladu bitva 2 pluku pancéřových granátníků SS s formacemi dvou sovětských tankových brigád z XXIX. tankového sboru, po ní následoval německý ústup.
Hodinu poté, co zaútočí další německé součásti, započne ruský dělostřelecký útok - signál, že začíná další část ruské ofenzívy dle Vatutinova plánu. Po dělostřelbě nastupují Kaťuše, poté útok masy tanků a samohybných děl, doprovázených výsadkáři z 9. gardové divize.
Nejzuřivější útoky jsou v úseku sovětského XXIX. tankového sboru. Dochází k prolomení německých pozic u Storoženoje, ostré boje jsou uvnitř osady a na svazích kóty 252,2.
Z velitelských stanovišť jsou vidět podobné scény – vlny sovětských tanků drtí prvosledové jednotky II. tankového sboru SS, 5. gardová tanková armáda vede útok po celé délce frontu proti II. tankovému sboru SS i proti pronikajícím divizím (19. a 7. tankové) III. tankového sboru z uskupení Kempf. Celkový charakter bojů je díky terénu i postupnému nasazování tak obrovského množství sil velmi chaotický a nepřehledný.
Uprostřed odpoledne boje končí, obě strany jsou vyčerpány (tanková bitva u Prochorovky má pokračování až do 15. 7. 1943).

Sověti sice zásadně nepostoupili, ale znemožnili předním jednotkám II. tankového sboru SS proniknout do Prochorovky a rozbili hlavní údernou sílu německých tankových vojsk. I tak jsou ale Rusové pro další den ohrožováni divizí Totenkopf (121 tanků a samohybných děl) z II. tankového sboru SS
Rusové za jediný den bojů ztratí 200 tanků, Němci asi 100.

Celkem se u Prochorovky střetlo asi kolem 1000 tanků a samohybných děl obou stran (pozn.: údaje se v jednotlivých zdrojích dosti liší, uvádí se počty 750, 1400, 1200).
Den, kdy se 4. německá tanková armáda pokoušela prolomit obranu a postoupit na Kursk a kdy se Rusové ubránili a zároveň začali hlavní ofenzivní úder (pokračoval pak 2 dny, kdy stále a stále napadli Němce) se vyznačoval boji na dvou odlišných oblastech jižního oblouku:

mapa č. 5: úsek bojiště v době trvání bitvy u Prochorovky; rozhodnout měl Kempf, který útočí z jihovýchodu - dále viz detailnější mapa č. XX

noc z 12. 7. na 13. 7.

Obě strany musí zkonsolidovat síly a doplnit zásoby i lidi, nutná je výměna tanků.

Vatutin, Vasilevskij a Rotmistrov už ví o operaci Husky (vylodění Spojenců na Sicílii), ví také, že začala operace Kutuzov na severu (útok na orelský výběžek), ale tady stále hrozí nebezpečí, které nelze podcenit. Proto je opět celkově zesílena obrana, doplňuje se materiál a zásoby, přesunují jednotky.

Von Manstein chce stále pokračovat v útoku i 13. 7., domnívá se, že hlavní ruské síly u Prochorovky rozdrtil, byť 4. tanková armáda postup zastavila a neprorazila. Tváří se. že je nutné tlak ještě chvíli udržovat a obrana se rozpadne. Je to špatný odhad nepřítele - Rusové jsou schopni přisunovat nové a nové zálohy, Němci už ne.
Samostatné uskupení Kempf dosáhlo jistých úspěchů, generál Kempf konsoliduje síly k dobytí Alexandrovky, pro další postup na Prochorovku a ke spojení se 4. tankovou armádou.
Generál Hoth (4. tanková armáda) pro své jednotky vyhlašuje na následující den jen omezené cíle, tak, jak mu to umožňuje reálný stav jeho jednotek.

13. 7. 1942, den devátý - jih; bitva u Prochorovky

Divize Totenkopf ze II. tankového sboru SS (Haussner) proráží úzký výběžek do sovětských pozic, ostatní divize (Leibstandarte Adolf Hitler a Das Reich) opět útočí na Prochorovku (celkem asi 250 tanků a samohybných děl).
Rotmistrov přechází do protiútoku, který je směřován proti vojákům a tankům divize Totenkopf, Němci tedy mění plány a zaútočí ostatními divizemi. S tím Rusové počítají, spouští přehradnou palbu a postup Němců je zastaven. V odpoledních hodinách se stahují do výchozích pozic.
Von Manstein a Von Kluge (velitelé armádních uskupení Jih a Střed) odjíždějí tento den k Hitlerovi do Vlčího doupěte (Wolfsschanze).

mapa č. 6: Bitva u Prochorovky

SEVER

12. 7. 1943, den osmý – sever; operace Kutuzov

Na základě vývoje situace a dle rozhodnutí Hlavního stanu byla spuštěna dlouho plánovaná operace Kututzov v prostoru tzv. Orelského výběžku.

mapa č. 7: operace Kutuzov

3.30 Sovětské jednotky zahajují dělostřeleckou palba trvající 3hodiny. Ta má na Němce devastující účinek.
6.05 začíná útok útok obou frontů – Západního a Brjanského.

Západní front je při svém nástupu na severní část výběžku úspěšný, prolamuje německou obranu až k druhé linii německé obrany.  Zastavuje je až německý protiútok.
Brjanský front nastupuje proti nejvýchodnější špici výběžku, kde je zakopán XXXV. armádní sbor (generál Lothar Rendulic). Ten je na útok připraven a účinně se brání. Postup vojsk Brjanského frontu je pomalý a jsou nuceni předčasně nasadit zálohy. Na konci dne se daří konečně prolomit první německé linie.
Při přesunech německých vojsk ještě odpoledních hodinách probíhají boje u Ponyri, Němci používají raketových zbraní „Nebelwerfer“, Rusové jim odpovídají útokem Kaťuší.

sovětské zbraně u Kurska:

sovětský lehký tank T-70	sovětský střední tank T-34/76-M	sovětský těžký tank KV-1

 <<3. část  - 5. část>>

zpracoval, mapy: Ivo Filáček;     zbraně: Dalibor Filáček                                               uveřejněno: 27. června 2013