Popis cesty dnešním zborovským bojištěm
z reportu Zborov 2010
(ke stažení ZDE)
______________________________________________________________________________________________
25. června 2010
Nyní bude následovat hlavní a podstatná etapa naší mise, kterou je - na předchozí přípravu náročný - průzkum bojiště. Trasa průzkumu je na mapce s očíslovanými body zastávek, z nichž byly pořízeny fotografie terénu a v popisu je vyznačen přibližný směr pohledu.
|
|
Klikem na mapku se dostanete do režimu interaktivní mapy |
Zahajujeme tak, že se od Strypy vrátíme Kalinivkou zpět, silnici přejedeme kolmo na „polňačku“ - za mokra je sjízdná pouze offroadem, nebo traktorem. Po ní dojedeme až ke křížku, kde užší cesta odbočuje doprava (jsme blízko místa, kde se nacházel štáb 1. čs. střeleckého pluku). My odbočíme doleva a další trasa průzkumu pak vede Cecovským údolím. Vlevo je mokřina s potůčkem, známým z dobové literatury jako „Cecovský potok“. Podél cesty vpravo (a potom, po přejetí malého mostku přes potok podél cesty vlevo) je taženo elektrické vedení. Terén zde pozvolna stoupá.
 |
 |
 |
Po výjezdu na nejvyšší bod zastávka, před námi je Folvark Cecůvka1 (jedna budova v zeleni hned vlevo do silnice, další budovy za zatáčkou na obou stranách cesty). Folvark Cecůvka se dnes jmenuje Josefůvka (Йосипiвка), s níž tvoří jednu obec, i když s ní místopisně spojený není (je od ní vzdálený cca 1–1,5 km). Místo, kde stojíme, podle všeho odpovídá pozici na 1. linii 2. střelecké brigády. Elektrické vedení podél cesty vede kolmo k linii vedení, které jsme míjeli cestou v „Cecovském údolí“. Na severo-severozápadním obzoru lze dalekohledem spatřit ukrajinskou kozáckou mohylu bitvy v roce 1649.
|
1Termín „folvark“ je převzatý z dobových dokumentů o bitvě. Významově jde o přepis slova vollwerk, což je obranné postavení, zděné opevnění. Často jde o opěrný bod zřízený v nějaké usedlosti nebo statku. |
Po přesunu na mírný svah vlevo od nás se otevře pohled na jihovýchod, ve směru na „Chorošec“ (Хоростец), kde byl v roce 1917 umístěn štáb 2. střeleckého pluku.
Během další cesty mineme první domek „Folvarku Cecůvka“ (dnes Йосипiвка). Další z domků má vzhled zdiva a některé prvky, zejména cihlové oblouky nad okny, které vypadají jako dost staré. Je docela možné, že budova pamatuje boje před devadesáti lety. I zde se v roce 2010 bydlí.
Když obec projedeme a zastavíme v táhlém stoupání jižně od ní, vidíme při zpětném pohledu, že zeleň, která jí obklopuje, vybíhá k severozápadu výběžkem, poměrně přesně kopírujícím tehdejší průběh naší první liniie. Podíváme-li se odtud na jihozápad, je už vidět vlastní obec „Josefůvka“ (Йосипiвка), zatímco směrem na severozápad se za cestou terén svažuje do mísovitého mokřinatého údolíčka, v němž se pasou se koně. Za nimi terén k severozápadu stoupá. Místo přesně odpovídá pozici potůčku s mostkem, zakresleným na historické mapě.
V Josefůvce krátká zastávka za křižovatkou (na historické mapě je to místo označeno názvem Dvorec), ptáme se na cestu domorodce. Na fotce je zachycen zlatoústý děda, nechtěl mluvit rusky, i když rozumí. Staré místopisné názvy mu samozřejmě nic neříkaly. Nicméně nám poradil a na základě jeho instrukcí se vracíme na křižovatku a odbočujeme z Josefůvky na západ, ve směru na Hodov.
 |
 |
Zhruba před polovinou cesty z Josefůvky do Hodova klesáme do úvozu, ke křížku značenému na historické mapě. V terénu se však nalézt křížek nepodařilo, možná je ukrytý v křoví někde kolem. Po nějakých 100 metrech vidíme vpravo od cesty zanedbanou budovu průmyslového vzezření (v jedné části se bydlí) – a i když nikde nevidíme předpokládaný tovární komín, jedná se s největší pravděpodobností o původní lihovar2. Bude mu sto let a stále stojí.
|
2 "Zde se setkala třetí rota s odporem, avšak rychlým bodákovým útokem odrazila nepřítele a zbylé živé vzala do zajetí… V 15 hodin naše rozvědka přinesla zprávu, že na linii Godov - Travotloky jsou pouze slabé nepřátelské oddíly." (Z deníku legionáře J. Krulicha) |
Po nafocení tohoto objektu, známého z map i literatury, pokračujeme a projíždíme Hodov (Godov). Je to poměrně velká obec, větší než Kalinivka, se dvěma kostely, stojí tu nové domy. Uprostřed obce je křižovatka zpevněných cest, které se dají projet i za deště. Na ní odbočíme doprava, následuje poměrně velké stoupání a pak dosahujeme nejvyššího místa v této oblasti (390 m.n.m.); jsme téměř na úrovni výšiny Mogila. Je zde asi 270° výhled (s – jz). Západně za Godovem je vidět les, fotíme. Následuje klesání ke křižovatce s hlavní silnicí (už asfaltové) spojující Berežany se Zborovem. Po ní jedeme doprava na Ozerjanku a Koršilov
|
Za Ozerjankou, na kraji Koršilova, se otočíme zpět a jedeme vlevo od silnice na kraj lesa, lesní cestou nahoru (viz. fotka – Mogila je nyní vlevo) a po poli výjezd na nejvyšší místo krajiny - na tu důležitou kótu, kterou bylo tehdy třeba dobýt. Kolem se rozkládají táhlé zborovské pláně a představivost nám umožňuje vrátit se o těch 93 let zpátky. |
 |
Citujme nyní z článku Bitvy u Zborova od autora Pavla J. Kuthana, uveřejněného na stránkách www.pamatnik.valka.cz
"…Další rychlý postup Čs.brigády zatím znemožňoval neúspěch ruské 4.finské divize, která nedokázala prorazit útokem na silně opevněné rakouské postavení „Mogila“. Odpoledne však byla do boje nasazena i záloha Čs. brigády, jejíž součástí byl i ruský úderný prapor, a podařilo se „Mogilu“, jíž zuřivě hájil II. a III.prapor 86.pluku nepřítele, úspěšně dobýt. Útok mohl pokračovat. Cenné kulomety v dobytých zákopech nepřítele byly většinou ihned čs. dobrovolníky obráceny proti nepříteli a zahájena z nich palba..."
Jsme na místě: zborovské bojiště, kóta 393,5 m.n.m. - Mogila
_____________________________________________________________________________________________________________
Vybráno z reportu Zborov 2010 (zpráva o cestě českomoravské pracovní skupiny) - ke stažení ZDE
