Bitva u Sokolova

zpět na úvodní stránku

Frontová situace před a během boje u Sokolova

Když v lednu kapitulovali Němci u Stalingradu, zahájila Rudá armáda postup na Kursk, Charkov a Rostov na Donu. Následoval ústup Německých vojsk z Kubáně a sovětský postup vedl až k dobytí Charkova. Koncem února 1943 se postup zastavil. V prostoru Charkova se vytvořil výběžek, kde neměli Sověti souvisle pokrytou frontu. 22. února přešli Němci do protiútoku. 48. tankový sbor útočil na Charkov čelně od jihu a 2. tankový sbor SS obešel město z jihozápadu a podařilo se mu město v průběhu března dobýt. Během této německé protiofenzívy do obranných bojů poprvé zasáhla československá vojska v bitvě u Sokolova. Zde se odehrála bitva 1. čs. samostatného praporu s Wehrmachtem a s tankovými jednotkami elitních tankových divizí Waffen-SS „Adolf Hitler“ a „Totenkopf“. Československý prapor byl během těchto bojů začleněn do 3. tankové armády Voroněžského frontu, kterému velel generálplukovník Golikov

Situace před bitvou

Vojáci 1. čs. samostatného praporu byli přepraveni z výcvikového tábora Buzuluk do železniční stanice Valujka a protože dále již byly železnice zcela zničené vyrazili odkud na 350 km dlouhý pochod do Charkova. Přesuny probíhaly v noci, přes den hrozily útoky Luftwaffe. Do osvobozeného Charkova se prapor dostal 1. března 1943. Zde si vojáci krátce odpočinuli a 2. března po půlnoci vyrazili k dalšímu pochodu do prostoru Sokolova. Jejich první bojový úkol vyžadoval udržet postavení na linii nově budované obrany na řece Mža.

Na severním břehu řeky vedl téměř souvislý pás osad vhodných pro protitankovou obranu (vojáci se mohli krýt za budovami). Pouze v místě obranného úseku 1. roty byla pláň, neumožňující prakticky žádné krytí, zatímco na druhém břehu řeky stála vesnice Sokolovo. Ta nabízela poněkud lepší obranné možnosti.
Vojáci byli původně rozmístěni na patnáctikilometrovém úseku, což je sedmkrát víc, než je u praporu obvyklé. Musíme si však uvědomit, že 3. tanková armáda byla v té době obrovským způsobem vyčerpána - např. sovětské střelecké divize s normálním stavem přes 10 000 lidí jich měly jenom 1500.
Na severu u osady Timčenkov byla původně umístěna jedna četa 3. roty, které velel Oldřich Kvapil, jižně, v Mirgorodu, byl umístěn zbytek 3. roty a u vesnice Artjuchovka zaujala pozice 2. rota pod velením nadporučíka Loma. Na jižním břehu řeky, v Sokolovu, vedl předsunutou obranu posílené 1. roty nadporučík Otakar Jaroš.

V oblasti útočily jednotky 4. německé tankové armády, resp. 48. armádní tankový sbor a 2. tankový sbor SS. Stejně jako byly vyčerpané sovětské jednotky, byly na tom po neustálých ústupových bojích i jednotky německé. Přímo na Sokolovo útočila 6. tanková divize, která byla přisunuta z Německa a zasazena do neúspěšného pokusu o osvobození obklíčené Paulusovy armády. V době útoku na Stalingrad byla rozdělena do dvou částí. Jedna část, složená většinou z rozbitých tanků, byla na řece Mius u zbytků 6. armády a na Sokolovo útočila pouze bojová skupina s bojeschopnými tanky. Dodnes není zodpovězena otázka, kolik jich vlastně bylo (podle historika T. Jakla mohlo jít asi o 60 tanků, jinde se uvádí počet 12.; seriozní se jeví tvrzení redakce knihy Charkov-Donbas 1943, L. Przybylo - 6. divize měla k dizpozici 30 tanků, z toho necelá třetina plamenometných).

Průběh boje

3. března, kdy Čechoslováci dorazili k Sokolovu, vedla fronta jihojihozápadně v prostoru vesnice Artjuchovka. Tam se bránila 25. gardová střelecká divize, která německý útok zadržovala čtyři dny. Pětadvacet příslušníků 1. čety 8. roty pod velením poručíka Šironina bránilo od 2. března železniční přejezd u stanice Bespalovka.

Postupně za pět dnů padlo dvacet vojáků této čety. Zlikvidovali víc než třicet německých obrněnců a sto vojáků. Mezi pěticí, která přežila, nebyl nikdo bez zranění. Ustoupili teprve v okamžiku, kdy se našemu praporu a ostatním jednotkám podařilo dobudovat obranu na řece Mža. Všech pětadvacet příslušníků čety získalo titul Hrdina Sovětského svazu a pověst o nich – o statečných „Šironovcích“ – se brzy rozšířila i mezi československými vojáky.

Čechoslováci tak mohli zatím vybudovat protitankový opěrný uzel, i když ve vlastním Sokolovu byla pouze čtyři protitanková děla a nějaké protitankové pušky. Dvě děla byla československá a dvě pocházela od sovětské 62. gardové střelecké divize. Další posilové prostředky byly až na druhé straně řeky Mža, takže se do obrany Sokolova nemohly účinně zapojit. Jejich místění však bylo logické, protože bránily celý úsek, musely pokrýt Mirgorod i Artjuchovku.

Dne 8. března 1943 okolo půl druhé hodiny odpoledne zaútočilo čtrnáct německých tanků na Sokolovo. Palbou sovětských děl a raketometů byl však postup zastaven a tanky se obrátily na ústup. Před vesnicí zůstaly stát tři hořící tanky, což se však ukázalo jako lest, protože minimálně jeden z nich byl nepoškozený a vycházel z něj pouze dým z dýmovnice. Německá posádka zjistila postavení československých a sovětských zbraní a při druhém útoku, který začal o dvě hodiny později, již měli Němci sokolovskou obranu rozkrytou. Podařilo se jim zneškodnit jedno ze dvou protitankových děl a těžký kulomet.

Když německé tanky pronikly do Sokolova, byl nadporučík Jaroš stále ve spojení s plukovníkem Svobodou, který mu poslal na pomoc četu rotmistra Voráče a snažil se poslat ještě 179. tankovou brigádu s několika tanky. Bohužel pod prvním tankem se protrhl led a obránci vesnice zůstali odkázáni sami na sebe. Pomalu ustupovali směrem ke kostelu, což byla jediná masivní budova v obci. Nakonec došlo k přerušení spojení, čímž byla rota definitivně odříznuta od jakékoliv pomoci. Někdy okolo devatenácté hodiny nastal konec, vojáci se začali stahovat k severnímu okraji, a potom ustupovali přes řeku Mža k postavením 2. a 3. roty. Sokolovo tak bylo vyklizeno.

Rotmistr pěchoty Hynek Voráč se do akce dobrovolně přihlásil. V Sokolovu 8. března 43 (ve věku nedožitých třiceti let) padl a je zde pochován.

Druhý den, 9. března, se pokusil několik kilometrů vzdálený jihozápadní front o jakýsi protiútok. Do něho byl zapojen i československý prapor, útočila 2. rota pod vedením nadporučíka Kudliče. Čechoslovákům se podařilo znovu dobýt severní část Sokolova. Ale protože se sovětský útok nevyvíjel nijak dobře, československá 2. rota, která utrpěla velká ztráty, se znovu stáhla zpátky. Tím boje skončily 9. března.

10. března už byl poměrně klid a bojovalo se na jiných úsecích fronty. 13. března přišel rozkaz k ústupu, protože Němci prorazili na jiných úsecích fronty a hrozilo obklíčení.

mapa průběhu bitvy u Sokolova - klikem lze zvětšit

Co následovalo

Němci dobyli Charkov zpět a naše jednotky (po splnění úkolu uhájit linii danou řekou Mža) byly pod hrozbou obklíčení nuceny ustoupit.

V bojích u Sokolova a při následném ústupu v březnu 1943 padlo Němcům do rukou asi dvacet příslušníků 1. čs. samostatného praporu. Z nich pět bylo na podzim 1943 využito v protektorátu k propagandistické kampani proti čs. zahraničnímu odboji a poté patrně totálně nasazeno v Říši, jeden z nich byl po válce internován v sovětském pracovním táboře, gulagu. Několik našich raněných Němci ve dnech 13. - 17. března 1943 povraždili v charkovské nemocnici.

____________________________________________________________

5. července 1943 zahájila německá armáda operaci Zitadelle a začala bitva v Kurském oblouku, která vyvrcholila 12. července u Prochorovky největší tankovou bitvou v dějinách lidstva.

Protiútokem u Kurska zahájila sovětská vojska operaci Kutuzov, tažení k řece Dněpr, který Hitler považoval za nedobytný východní val. V září 1943 sovětská vojska na několika místech řeku Dněpr překročila a počátkem listopadu osvobodila za spoluúčasti československých vojsk Kyjev.

Bitva u Sokolova má význam pro vojáky československé jednotky v Sovětském svazu, protože se zařadili po bok československých vojáků ve Francii, letců v Británii, obránců od Tobruku a splnili svoji povinnost v boji proti společnému nepříteli. Jejich vystoupení u Sokolova mělo také velký význam pro československou exilovou diplomacii.